GT verdict: Je tlak Evropy na uhlíkovou neutralitu ekonomickou sebevraždou?

Dělící linie diskuse mezi skeptiky a pozitivisty o dalším směřování lidstva se posunula. „Žádná klimatická změna neexistuje“ už téměř neuslyšíte. Názorový souboj se vede sofistikovaněji a bojiště je roztříštěné. Spory se vedou o jádru, čistotě elektroaut, zeleném vodíku nebo aktuálně o takzvaných uhlíkových clech. Jako refrén u environmentálních témat zní argument „zase je Evropa papežštější než Papež“ a „tohle nás ekonomicky zlikviduje“. Je to pravda? Máme se bát?

Odpověď není jednoduchá. V první řadě je dobré si uvědomit, co nám reálně hrozí. Zhmotnit si, zkonkretizovat vizi budoucího světa. Věštit budoucnost neumím, ale že se změny klimatu dotknou nás všech, je zřejmé. Svět je skutečně globální a myslet si, že se nás netýká dění na jiných kontinentech, je při současné propojenosti ekonomik a globální mobilitě naivní. Něco tedy dělat musíme. Otázka zní, co a jakým tempem.

Když se seznámíte s nově vydanými právními předpisy Evropské unie přijatými s cílem dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, můžete dojít k závěru, že Evropa přepálila rychlost zavádění jednotlivých opatření a v Evropě působícím podnikům zásadně snižuje konkurenceschopnost.

Nemyslím si to.

Skeptici při těchto úvahách vlastně říkají, že naše směřování na evropské úrovni řídí hlupáci nebo že někdo má skrytou agendu a chce Evropu zničit. To je ale konstrukt, se kterým nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že EU má v environmentální oblasti robustní a fundovaný tým, který svá kvalifikovaná rozhodnutí opírá o dostatek podkladů a studií.

Pokud se tedy shodneme, že je třeba něco dělat, pak je minimálně rozumné spoléhat na rozvahu našich evropských politiků. Evropská pozice v boji proti klimatické změně je navíc součástí širší strategické hry. Vysíláme signály, které vnímají další velmoci a skupiny států a reagují na ně. Je to jako šachová hra, ve které máme svou strategii, ale také možnost v dalším tahu poupravit svůj kurz a přizpůsobit se aktuálnímu stavu partie.

„Udržitelnější“ a „levnější“ dohromady nejde

Pro běžného občana to samozřejmě neznamená nepochybovat a mlčky přihlížet. Jsem přesvědčen, že každá diskuse je přínosná a poslední, co potřebujeme, je fundamentalismus typu „pokud máte pochyby, jste popírač klimatické změny“. Samotná debata již několikrát vedla k úpravě prvotních chyb a umožnila nám vyhnout se některým slepým uličkám.

Debatujme tedy. Opatření na zmírnění klimatické změny a dosažení uhlíkové neutrality nás totiž bude něco stát. A to nejen evropské podniky, ale také nás, občany. Jsem nedůvěřivý k tvrzením některých politiků, kteří nabízejí udržitelnější a zároveň levnější řešení. Tahle rovnice nebude nikdy vycházet. Jejím výsledkem je tak akorát ztráta důvěry angažovaných občanů. Služba medvědí.

Vydali jsme se na cestu. Každý musí v rámci svých možností a kompetencí udělat maximum. Pro nás, pro Evropu i pro naši planetu.