Neplněním daňových povinností se daňové subjekty mohou dostat do křížku s finančním úřadem. To, že jsou jeho pravomoci v této oblasti mnohem širší, než když dlužíte sousedovi, vás asi nepřekvapí. Jak se ale změnily sankce s příchodem nového daňového řádu, to je předmětem tohoto článku.

Na rozdíl od zákona o správě daní a poplatků, kde byly sankce „roztroušeny“ po celém zákoně, zahrnul daňový řád sankce do jedné ze svých částí s názvem Následky porušení povinností při správě daní. Finanční úřad má proti osobám zúčastněným na správě daní od začátku roku 2011 v ruce několik represivních nástrojů:

• Pokud porušíte mlčenlivost o skutečnostech, o kterých jste se dozvěděli při správě daní, hrozí Vám pokuta až do výše 500 000 Kč. Tato mlčenlivost samozřejmě neplatí, pokud se skutečnosti týkají vašich vlastních daní.
• V případě, že ztěžujete průběh řízení například tím, že bez dostatečné omluvy nevyhovíte výzvě, kterou Vám správce poslal, můžete dostat pokutu až do výše 50 000 Kč. Tuto pokutu lze uložit i opakovaně, pokud její dosavadní uložení nevedlo k nápravě. Stejnou výši pokuty vám může uložit správce daně také za rušení pořádku po předchozím napomenutí, neuposlechnutí pokynu úřední osoby, která vede řízení nebo za urážlivé chování.
• Pokud podáte daňové přiznání po termínu nebo daňové přiznání vůbec nepodáte, finanční úřad Vám vyměří pokutu ve výši 0,05 % ze stanovené daně, 0,05 % ze stanoveného odpočtu a 0,01 % ze stanovené daňové ztráty za každý den prodlení. Horní hranice této pokuty je omezena na 300 000 Kč a zároveň do výše 5 % stanovené daně, 5% stanoveného odpočtu, resp. 5 % stanovené daňové ztráty. Tato pokuta začíná běžet od 6. pracovního dne prodlení a její spodní hranice je stanovena na 500 Kč.
• Finanční úřad Vám může doměřit daň i sám, například po provedení daňové kontroly. Kromě daně, kterou Vám může vyměřit nebo ztráty, či odpočtu, který Vám může snížit, vzniká také penále, a to z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani. Jeho výše je 20%, je-li daň zvyšována nebo snižován daňový odpočet, nebo 1%, je-li snižována daňová ztráta.
• Pokud zaplatíte daň 5. pracovní den po její splatnosti; vzniká vám úrok z prodlení. Ten odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů a uplatní se nejdéle za 5 let prodlení. Stejná pravidla jako pro daň platí i pro jejich zálohy. Pokud Vám u jednoho druhu daně nevznikne za zdaňovací období nebo za kalendářní rok úrok vyšší než 200 Kč, finanční úřad ho po vás nebude požadovat.

Protože se sankce dle daňového řádu mírně změnily, přinášíme v níže uvedené tabulce srovnání sankcí dle zákona o správě daní a poplatků platného do konce roku 2010 a daňového řádu, který nabyl účinnosti 1. 1. 2011.

SROVNÁNÍ MOŽNÝCH SANKCÍ ZE STRANY FINANČNÍHO ÚŘADU PODLE ZÁKONA O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ A DAŇOVÉHO ŘÁDU

Přechodné období

Jakým způsobem ale postupovat v případě, když bylo podáno například daňové přiznání k DPH za listopad 2010 až v lednu 2011? Lze očekávat od finančního úřadu sankci ve výši až 10 % z přiznané daně nebo pokutu 0,05 % za každý den prodlení?

Dle přechodných ustanovení v daňovém řádu platí, že pokud uplynula lhůta pro podání daňového přiznání ještě v roce 2010, uplatní se zvýšení daně podle dosavadních právních předpisů. V tomto konkrétním případě tedy lze očekávat, že daňový subjekt obdrží platební výměr na zvýšení daně až o 10%. Obdobně se postupuje v případě penále za doměření daně správcem daně, tj. například na základě provedené daňové kontroly.

Prominutí

V souvislosti se změnami sankcí od roku 2011 si také dovolujeme zmínit podstatnou změnu v institutu prominutí. Pokud Vám byl v minulosti vyměřen úrok z prodlení, nebo penále, bylo možné až do konce roku 2010 požádat o její úplné nebo částečné prominutí, pokud jste splňovali podmínky dané pokyny Ministerstva financí. Pokud byste ale chtěli podobnou žádost podat v roce 2011, s největší pravděpodobností neuspějete. Nově totiž daň může prominout pouze ministr financí, pouze z důvodu uvedených ve zvláštních zákonech a v případě nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů nebo při mimořádných, zejména živelných událostech. Daň navíc může prominout pouze všem daňovým subjektům, kterých se důvod prominutí týká.