Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávném rozsudku č.j. 8 Afs 274/2022-48 ze dne 25. 4. 2024 ve věci ČERNOHORSKÁ DEVELOPERSKÁ rozhodl, že zákonem určená sazba úroku z daňového odpočtu odpovídající 2 % + repo sazbě ČNB byla v souladu s evropským právem.

Vývoj právní úpravy a judikatury

• Daňový řád původně úrok z daňového odpočtu neupravoval.
• NSS v rozsudku ve věci Kordárna[1] shledal v jeho absenci v zákoně rozpor s unijním právem a vzniklou mezeru v právu vyplnil úrokem z vratitelného přeplatku ve výši 14 % + repo sazba ČNB.
• Přestože finanční správa zpočátku právní názor NSS vyjádřený v tomto rozsudku tvrdošíjně odmítala, v návaznosti na následnou judikaturu krajských soudů a NSS[2] byla nucena svůj názor přehodnotit a judikaturu akceptovat.
• Úrok z daňového odpočtu byl do daňového řádu zaveden s účinností od 1. 1. 2015 (§ 254a).[3]
• V období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 sazba úroku odpovídala výši 1 % + repo sazba ČNB. Touto právní úpravou se opět zabýval NSS, který v rozsudku ve věci EP Energy Trading[4] shledal, že ani tato právní úprava nebyla s unijním právem v souladu. Judikatura Soudního dvora EU[5] vyžaduje, aby sazba úroku odpovídala úroku, který by musel daňový subjekt zaplatit, aby si mohl stejnou částku půjčit. Úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB + 1 % tak byl na první pohled nedostatečný, namísto této sazby NSS opět přiznal sazbu úroku z vratitelného přeplatku ve výši 14 % + repo sazba ČNB.
• V reakci na judikaturu NSS byl úrok s účinností od 1. 7. 2017 zvýšen na 2 % + repo sazba.
• Tato sazba platila až do konce roku 2020, kdy s účinností od 1. 1. 2021[6] došlo ke změně mechanismu výpočtu úroku, který je aktuálně stanoven jako polovina úroku z prodlení, tj. polovina z 8 % + repo sazba ČNB.

Skutkové okolnosti

Žalobkyně v řádném daňovém přiznání k DPH za leden 2018 vykázala na dani nadměrný odpočet ve výši 185 201 Kč. Finanční úřad provedl daňovou kontrolu a nadměrný odpočet vyměřil ve výši vykázané žalobkyní. Následně byl žalobkyni přiznán úrok z daňového odpočtu dle § 254a daňového řádu ve výši 13 271 Kč, proti čemuž se žalobkyně odvolala. Žalobkyně tvrdila, že tato sazba nepokrývala náklady, které by musela vynaložit na půjčku odpovídající nevrácenému odpočtu DPH.

V předmětném rozsudku se NSS zabýval výší úroku platnou v období od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020 odpovídající 2 % + repo sazbě ČNB a shledal, že výše úroku je v souladu s unijním právem.

NSS použil veřejnou databázi ČNB ARAD s agregovanými údaji finančního trhu a porovnal sazby úvěrů poskytovaných nefinančním subjektům se zákonnou sazbou úroku. Výsledná sazba kopírovala vývoj sazeb u „běžných“ podnikatelských úvěrů a blížila se také sazbám na kontokorentech, revolvingových úvěrech a pohledávkách z kreditních karet, které NSS považoval za relevantní, jelikož typově právě takové úvěrové produkty mohou podnikatelé použít k překlenutí problémů s cash flow, jež jim vzniknou zadržováním nadměrného odpočtu.

NSS uvedl, že unijní právo nepožaduje úplnou přesnost stanovené výše úroků, neboť stanovený úrok je paušalizovaný, a proto může být v konkrétních případech vyšší nebo nižší než skutečná ztráta. Důležité je to, že stanovená sazba v zásadě (s možností určitých menších odchylek) náklady na úvěr pokrývá. Z tohoto pohledu tedy požadavky efektivity a daňové neutrality zákonná sazba úroku ve výši repo sazba + 2 % splňuje.

Ve vztahu k sazbě úroku 1 % + repo sazba ČNB (od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017), která byla soudem shledána jako nedostatečná uvedl, že jakkoliv se může zdát rozdíl mezi původní sazbou navýšenou o 1 % a novou sazbou navýšenou o 2 % relativně malý, nízká hodnota repo sazby ČNB způsobila, že sazba (1,05 %) nedosahovala sazeb u úvěrů (2 až 2,5 %). Naopak úrokovým sazbám u úvěrů v období od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020 zákonem stanovená sazba 2 % + repo odpovídala.

NSS se dále zabýval i jinými typy úroků v daňovém řádu, nicméně neshledal jejich podobnost. Od úroku z daňového odpočtu se liší především sankční složkou a odlišným cílem. V případě úroku z odpočtu je cílem paušalizovat náhradu škody.  

NSS proto uzavřel, že zákonodárcem zvolená výše sazby za období od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020 odpovídající 2 % + repo sazbě ČNB, byla dostatečná.

[1]  ze dne 25. 9. 2014, čj. 7 Aps 3/2013-34

[2] nejméně 19 rozsudků potvrzujících rozsudek Kordárna, například:

• rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2016, č.j. 9 Afs 225/2015-72 ve věci HAMAGA
• rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2017, č.j. 4 Afs 206/2016-32 ve věci PCV Computer
• rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č.j. 2 Afs 15/2017-23 ve věci ALLIED GROCERS
• rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2017, č.j. 3 Afs 227/2016-41 ve věci ARMEX GLOBAL

[3] novelou daňového řádu zákonem č. 267/2014 Sb. účinnou od 1. 1. 2015

[4] ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47, č. 4055/2020 Sb.

[5] rozsudek Soudního dvora ze dne 23. 4. 2020, Sole-Mizo, spojené věci C-13/18 a C-126/18, CLI:EU:C:2020:292, potvrzený usnesením Soudního dvoru Sole-Mizo II.

[6] novelou daňového řádu zákonem č. 283/2020 Sb. účinnou od 1. 1. 2021