Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se v nedávném rozsudku č.j. 4 Afs 274/2023-27 ze dne 6. 5. 2024 vyjadřoval k důsledkům pověření třetí osoby přístupem do datové schránky, aniž by byla kontrolována její činnost a jaké písemnosti jsou do datové schránky doručovány.

Skutkové okolnosti případu

Stěžovatelka se domáhala obnovy řízení ve věci stanovení DPH ukončeného platebním výměrem.

Podstatou bylo, že stěžovatelka poskytla přístup do své datové schránky své bývalé mzdové účetní, která se stala osobou pověřenou podle § 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Pověřená osoba ji však neinformovala o písemnostech doručovaných do datové schránky (v daném případě v rámci daňového řízení vedoucího k doměření DPH) a sama se správcem daně částečně komunikovala, nicméně bez příslušného zmocnění k zastupování v daňovém řízení a bez vědomí stěžovatelky. Stěžovatelka namítala, že nemohla doložit podklady požadované správcem daně, jelikož o výzvách nevěděla. Spoléhala na profesionální přístup své bývalé účetní, na kterou následně podala trestní oznámení. Dle stěžovatelky byly naplněny podmínky pro obnovu řízení definované v § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, tj. vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že pokud stěžovatelka svěřila veškerou kontrolu nad svou datovou schránkou třetí osobě, aniž by nastavila jakýkoli kontrolní mechanismus, pak nevědomost stěžovatelky o probíhajícím daňovém řízení byla důsledkem její vlastní nedbalosti.

Odkázal přitom na dřívější judikaturu NSS[1], podle níž: „pokud se osoba oprávněná rozhodne, že své přístupové údaje jinému poskytne, nese plně veškerá rizika s tím spojená. Pro orgány veřejné moci je totiž v zásadě irelevantní, jakým způsobem je upraven vztah mezi osobou oprávněnou a tím, komu přístupové údaje poskytla, jak bude docházet k předávání pošty apod. Optikou zákona o elektronických úkonech se totiž bude na datovou zprávu nahlížet jako na doručenou vždy, když bude přístup do datové schránky skrze přístupové údaje oprávněné osoby proveden. S jistou mírou zjednodušení lze předáním přístupových údajů rozumět předání vlastní virtuální identity, což může mít závažné důsledky.“

NSS právní názor městského soudu potvrdil. Dle NSS bylo rozhodné, že:

• stěžovatelka bývalé účetní udělila přístupové údaje do své datové schránky, čímž jí poskytla v podstatě plný přístup ke své virtuální identitě;
• stěžovatelka zcela rezignovala na kontrolu obsahu své datové schránky;
• a tak pouze v důsledku vlastní neobezřetnosti se stěžovatelka nedozvěděla o výzvách správce daně k předložení daňově relevantních podkladů, kterými v rozhodné době bezesporu disponovala.

NSS uzavřel, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení, neboť stěžovatelka nestanovila žádné kontrolní mechanismy za účelem plnění vlastních daňových povinností a spoléhala pouze na svoji bývalou účetní, která ji o doručených písemnostech neinformovala a v daňovém řízení nepostupovala dostatečně aktivně. S ohledem na uvedené dle NSS nebylo relevantní, že mzdová účetní nebyla v dané věci oprávněná (zmocněna) komunikovat se správcem daně.

[1] rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 Ads 21/2015 - 47