NSS: Vstupují náklady na materiál do odměny smluvního výrobce?

V rozsudku 1 Afs 2/2025-54 se Nejvyšší správní soud (NSS) zabýval otázkou, zda mají být náklady na materiál součástí nákladové základny pro výpočet odměny smluvního výrobce v případě, že společnost sice materiál formálně vlastní, ale je obstaráván mateřskou společností ve spolupráci s klíčovým zákazníkem.

V konkrétním případě česká dceřiná společnost vyráběla serverové skříně z materiálu dodaného tchajwanskou mateřskou společností. Prodej i jeho podmínky řídila mateřská společnost. Správce daně při kontrole převodních cen použil metodu čistého rozpětí s ukazatelem přirážky k celkovým nákladům (včetně nákladů na materiál), čímž zjistil nižší ziskovost oproti srovnatelným nezávislým podnikům a doměřil daň.

Společnost se proti daňovému doměrku bránila, neboť se dle jejího názoru sice formálně-právně stává vlastníkem materiálu pro výrobu, ale tento materiál obstarává mateřská společnost v úzké spolupráci s klíčovým zákazníkem. Dle názoru společnosti nese veškerá rizika s materiálem mateřská společnost, a proto nemají být náklady na materiál zahrnovány do nákladové základny pro výpočet ziskové přirážky za poskytovanou výrobní službu.

Dle NSS je v daném případě rozhodující, že společnost materiál nakupovala, vlastnila jej v průběhu výrobního procesu, vlastnila i průběžnou nedokončenou výrobu a prodávala výsledný produkt po ukončení výroby, což s sebou nese určitá rizika, která je nutná zohlednit, nikoliv je eliminovat.

NSS potvrdil názor správce daně, že v daném případě je vlastnictví materiálu neoddělitelně spjato s určitými riziky, a proto náklady na materiál vstupují do nákladové základny pro výpočet odměny. Výše uvedené soudní rozhodnutí dále potvrzuje, že analýza funkcí, rizik a aktiv je významnou součástí dokumentace převodních cen a její výsledek může zcela zásadním způsobem ovlivnit cenotvorbu transakcí mezi spojenými osobami.