V případě, že hovoříme o náhradě škody, je třeba nejprve vymezit, co je za škodu považováno. I přes to, že je velké množství právních pojmů v předpisech detailně definováno, u pojmu škoda tomu tak není. Přímá definice není v právních předpisech k nalezení, a proto si v tomto případě musíme vypomoci existující judikaturou. Obecně přijímány je např. výklad v judikatuře nejvyššího soudu, která rozeznává tzv. skutečnou škodu, která je definována jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a lze jí stanovit penězi. Dále pak jinou škodu (dnes častěji používaný pojem ušlý zisk), kdy nedochází ke zmenšení majetku poškozené, ale ani k jeho rozmnožení, až by to jinak bylo logické a očekávatelné.

Škoda podle daní z příjmů

Jestliže v soukromoprávních předpisech pojem škoda definován není, ve sféře veřejného práva je tomu jinak. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů obsahuje vlastní definici škody, která je významně užší, než jak je uvedeno výše (viz § 25 odst. 2 ZDP). Škodou se podle tohoto ustanovení rozumí fyzické znehodnocení majetku ve vlastnictví poplatníka a to jak z objektivních tak subjektivních příčin, v případě, že je majetek v důsledku škody vyřazen.

Škodou pro účely § 25 odst. 1 písm. n) ZDP naopak nejsou:

• technologické a technické úbytky v důsledku přirozených vlastností zásob
• ztratné v maloobchodním prodeji stanovené poplatníkem
• nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem
• prokázaný nezaviněný úhyn nebo nutná porážka zvířete základního stáda