V minulém čísle newsletteru jsme se seznámili s pojmem Due Diligence a k čemu tato auditorská zakázka slouží. Nyní bychom Vám chtěli objasnit pojmy audit a prověrka, rozdíly mezi nimi a jejich využití v praxi.

Audit i prověrka patří mezi ověřovací zakázky, kdy dochází k ověření historických finančních informací. Ověřovací zakázka je zakázka, ve které auditor vyjadřuje závěr s cílem zvýšit míru důvěry uživatelů účetní závěrky a má těchto pět náležitostí:

1. třístranný vztah – odborník (auditor), odpovědná strana a předpokládaní uživatelé
2. vhodný předmět zakázky
3. vhodná kritéria
4. dostatečné množství vhodných důkazů
5. písemná zpráva o ověření

Audit je upraven Mezinárodními auditorskými předpisy (International Standard on Auditing). V české legislativě se audit řídí zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech. Audit je považován za ověřovací zakázku poskytující přiměřenou jistotu. Jeho cílem je snížit riziko zakázky na přijatelně nízkou úroveň a výsledkem je zpráva o ověření popisující okolnosti zakázky s pozitivní formou vyjádření závěru. Audit představuje systematický postup získávání vhodných důkazů, který zahrnuje porozumění okolnostem zakázky, vyhodnocení rizik a reakci na jejich vyhodnocení. Auditorské postupy se provádějí kombinací inspekce, pozorováním, externími konfirmacemi, přepočty, opětovným provedením výpočtů, analytickými postupy a dotazováním.  Tyto postupy zahrnují zejména testy věcné správnosti, včetně získávání potvrzujících informací, testy provozní účinnosti kontrol nebo analytické testy. Posléze dochází k hodnocení získaných důkazů.

Prověrka se řídí Mezinárodními standardy pro prověrku (International Standard on Review Engagements). Prověrka je považována za ověřovací zakázku, která snižuje riziko na úroveň, která je za daných okolností zakázky přijatelná, přičemž riziko je zde ale větší než u auditu a zpráva o ověření vyjadřuje negativní formu závěru. Stejně jako u auditu se důkazy získávají systematickým postupem s cílem porozumění předmětu zakázky a dalším okolnostem zakázky, rozdíl ale spočívá v tom, že postupy jsou úmyslně omezeny a jsou méně detailní než u auditu.

Rozhodne-li se účetní jednotka, že si nechá dobrovolně ověřit účetní závěrku, má na výběr ze dvou výše uvedených auditorských služeb. Rozhodnutí by mělo záležet především na velikosti společnosti a rozsahu podnikatelské činnosti. Dalším aspektem je požadavek na míru ujištění. Požaduje-li společnost ověření s co největší mírou ujištění, dá přednost auditu účetní závěrky před prověrkou.

Helena Pejšková, helena.pejskova@fucik.cz