Jedním z hlavních úkolů daňového poradce je proto hledání optimálních daňových řešení, tj. takových, aby daňová povinnost byla co možná nejnižší, ale zároveň správná v souladu se zákonnými povinnostmi.

Na první pohled by se mohlo zdát, že daňový poradce pouze brání finanční prostředky lidí a obchodních společností před nenasytným státem, ale není to zcela pravda a úloha daňového poradce má i další rovinu s opačným efektem pro státní rozpočet a s vlivem na osobní životy daňových poplatníků v mnohem důležitějších, než finančních, aspektech.

Rozvinu-li totiž výše uvedenou myšlenku, že přirozeně nikdo neplatí rád daně, objevují se v praxi daňových subjektů tendence k úmyslnému obcházení daňových zákonů, k daňovým únikům, neplnění daňových povinností, v trestněprávní terminologii souhrnně nazývaných - zkrácení daně.

Mimo-daňové příjmy České republiky jsou v dnešní době zcela marginální, proto je výběr daní pro stát jednou z prioritních, životně důležitých hodnot. Nejdůležitější hodnoty pak státní aparát chrání a jejich porušování trestá nejpřísnějším způsobem podle trestního práva. Zkrácení daně je tedy trestným činem, za nějž si jeho pachatel může dle aktuální legislativy odpykat až 10 let vězení (mimo jiné tresty – např. peněžitý, propadnutí majetku nebo zákaz výkonu funkce).

Pokud daňový poradce spatří u svého klienta takovéto tendence, je třeba zdvihnout varovný prst a upozornit na klišé, že v životě jsou i důležitější hodnoty, než peníze (například čas strávený mimo vězení). Zároveň tím daňový poradce nepřímo brání státní pokladnu, neboť i zde jde v důsledku o to, aby daň byla stanovena správně.

Lidé mají různé sklony k riziku. Někteří si jej ani zcela neuvědomují a služeb daňového poradce nevyhledávají. Již od dob Římské říše však platí známá poučka ignorantia legis non excusat, aneb neznalost zákona neomlouvá. Na nedávno skončeném případu si názorně ukážeme, jak tvrdé mohou být následky trestného činu zkrácení daně, byť státu nemusí být fakticky způsobena významná škoda.

Nejvyšší soud České republiky rozhodoval kauzu, ve které jediný jednatel a společník dvou obchodních společností (nazvěme je AAA a BBB) podal přiznání k dani z přidané hodnoty, v němž zohlednil fiktivní faktury, které vystavil za obchodní společnost AAA, jako dodavatele pro obchodní společnost BBB, jako odběratele. V důsledku uplatněných nároků na odpočet vykázala obchodní společnost BBB nižší vlastní daňovou povinnost, než odpovídalo skutečnosti, čímž by České republice vznikla škoda v celkové výši 4.501.100,- Kč, pokud by finanční úřad nezahájil vytýkací řízení a daň nedoměřil (tj. trestný čin byl odhalen ve stadiu pokusu).

Jednatel v trestním řízení argumentoval ekonomickou neutralitu transakcí, týkajících se daně z přidané hodnoty, kdy nevznikla České republice žádná škoda, neboť o co jedna obchodní společnost zaplatila na dani z přidané hodnoty méně, o to druhá zaplatila více. Vrchní i Nejvyšší soud však dovodily, že pro účely posouzení trestní odpovědnosti jednatele je třeba postupovat přesně opačně. Každá z obou uvedených společností byla samostatným subjektem se samostatným postavením v oblasti daní. Pokud jde o daně, právní vztahy obchodních společností na straně jedné a státu reprezentovaného finančním úřadem na straně druhé, spadají do oblasti veřejného práva, v níž je již z podstaty věci vyloučeno, aby práva a povinnosti jedné obchodní společnosti ve vztahu ke státu byly nějak kompenzovány právy a povinnostmi jiné obchodní společnosti.

Jednatel, vědom si skutečnosti, že ke zdanitelným plněním fakticky vůbec nedošlo, a v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob za společnost BBB byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání pět let, peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech po dobu sedmi let.

Trestný čin zkrácení daně definuje § 240 trestního zákoníku následovně: Kdo ve větším rozsahu (nejméně Kč 50.000,00) zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin nejméně se dvěma osobami, poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo spáchá-li takový čin ve značném rozsahu (nejméně Kč 500.000,00). Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin ve velkém rozsahu (nejméně Kč 5.000.000,00).

Kromě dokonaného trestného činu je trestným činem také odhalení trestného činu ve stadiu pokusu (například již ve fázi postupu k odstranění pochybností – viz výše uvedený případ).

Postihování trestného činu zkrácení daně by se mělo do budoucna dále zpřísnit. V dubnu tohoto roku schválila vláda novelu trestního zákona, kterou se měla zvýšit nejvyšší sazba trestu odnětí svobody z 10 na 12 let, a dále měla být do trestního zákona vrácena trestnost zkrácení daně již ve fázi přípravy.

Přípravou trestného činu se rozumí jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, v návodu nebo pomoci apod. Trestnost přípravy trestného činu zkrácení daně by dle důvodové zprávy k zákonu pomohla policii zejména při postihování daňových úniků na spotřebních daních a dani z přidané hodnoty.

Poslanecká sněmovna však předloženou novelu trestního zákoníku do svého rozpuštění nestihla projednat a to znamená, že pro její přijetí bude muset být v budoucnu znovu do sněmovny předložena.