Nejvyšší soud: Otočení břemene tvrzení při prokazování nerovného odměňování zaměstnanců

Nejvyšší soud (dále jen „NS“) ve svém rozhodnutí 21 Cdo 2960/2024 vyjasnil, co přesně musí tvrdit zaměstnanec, který pobírá nižší odměnu za práci než jeho kolegové ve srovnatelné situaci.

Skutkový stav

Žalobce pracoval u žalované jako vysokoškolský odborný asistent. Pracovní smlouva na dobu určitou mu byla několikrát prodloužena. Před posledním prodloužením musel absolvovat výběrové řízení, které pro něj bylo ponižující i s ohledem na skutečnost, že jeho mladší kolegyně výběrovým řízením projít nemusela. Mimo tuto tvrzenou diskriminaci byl finančně znevýhodňován (přiznání nižších odměn oproti srovnatelným zaměstnancům nebo odebrání osobních příplatků), v důsledku čehož dosahoval výrazně nižší průměrné mzdy než ostatní kolegové.

Pravidla pro rovné odměňování

Mzda se poskytuje zaměstnanci podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti zaměstnance a dosahovaných pracovních výsledků. Zaměstnavatel je povinen zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Totéž platí i při odměňování a vyplácení nenárokových složek mzdy zaměstnanců, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci.

Výši škody, která zaměstnanci vznikla z důvodu nerovného zacházení v oblasti odměňování, lze vypočítat jako rozdíl mezi mzdou zaměstnance, který je za srovnatelnou práci odměňován vyšší mzdou, a tímto zaměstnancem, jenž je postižen nižší mzdou. Pokud je zvýhodňováno více zaměstnanců, ale výše jejich mzdy není stejná, tak se škoda vypočítá jako rozdíl mezi zaměstnancem s nejvyšší mzdou a postiženým zaměstnancem, za předpokladu výkonu stejné práce nebo práce srovnatelné hodnoty.

Břemeno tvrzení a volba komparátorů

Žalobce má v civilním procesu břemeno tvrzení a dokazování. Ve sporu o škodu vzniklou nerovným odměňováním má zaměstnanec povinnost tvrdit a posléze i dokázat skutečnosti, z nichž vyplývá porušení povinnosti rovného odměňování zaměstnavatelem. To ve výsledku znamená, že zaměstnanec musí označit vhodné komparátory, kterými jsou jeho kolegové vykonávající shodnou nebo srovnatelnou práci, a přitom dosahují vyšší mzdy, než dosahuje sám žalobce.

Dřívější judikatura NS se v rozhodnutí 21 Cdo 2000/2024 přiklonila k názoru, že postačí, aby si postižený zaměstnanec vybral tři komparátory, kteří pobírají vyšší mzdu, nehledě na zbylých 35 zaměstnanců, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci a zároveň pobírají mzdu nižší. Je zcela v dispozici žalujícího zaměstnance vybrat si pro něj vhodné komparátory.

V případě odborného asistenta chtěly soudy po zaměstnanci, aby označil u každého jednotlivého komparátora činnost vykonávanou pro zaměstnavatele v rozhodném období. S tímto se NS neztotožnil, jelikož toto není povinností zaměstnance. Naopak se zde obrací břemeno tvrzení a je na zaměstnavateli, aby v rámci procesní obrany rozporoval u jednotlivých komparátorů výkon této shodné a srovnatelné činnosti. Cílem zaměstnavatele je prokázat, že se nejedná o srovnatelnou práci nebo práci stejné hodnoty a je tedy na místě, aby se výše mzdy u takových zaměstnanců lišila.

Závěr

Ve výsledku nám NS svými rozhodnutími dává podrobnější návod, jak má zaměstnanec unést břemeno tvrzení v řízení o náhradě škody, kterou způsobil zaměstnavatel porušením právní povinnosti spojené s rovným odměňováním zaměstnanců. Pro toto usnesení musí zaměstnanec označit vhodné komparátory, souhrnně popsat jejich činnost a poukázat na výši jejich mzdy. Následně se přenáší břemeno na protistranu a je na obraně zaměstnavatele, jak dané tvrzení zpochybní.