Kurýři pod drobnohledem: Ovlivní rozsudek NSS budoucnost práce na platformách?

Pokutu Státního úřadu inspektorátu práce ve výši 2,5 milionu udělenou rozvozové službě Rohlík.cz za nelegální zaměstnávání kurýrů shledal Nejvyšší správní soud (NSS) jako oprávněnou. Zamítl kasační stížnost společnosti Velká Pecka s.r.o., která kurýrní službu provozuje, a která se bránila proti závěrům inspektorátu práce o nelegálním zaměstnávání kurýrů.

Je třeba vytknout před závorku, že tento rozsudek nemá za cíl vyslovit verdikt nad celým segmentem digitálních platforem. Soud zdůraznil, že posuzoval jen, zda byla pokuta udělena oprávněně v jednom konkrétním případě. Skutečný obsah pracovního vztahu je přitom důležitější než jeho formální označení, a nelze zobecnit, jak mají firmy ke spolupráci s externisty přistoupit.

Rozsudek opět ukazuje, jak komplexní otázku představuje posuzování, zda zaměstnavatel obchází požadavky zákona prostřednictvím švarcsystému nebo spolupracuje legálně s podnikajícími subjekty. Jeho závěry nám mohou být užitečné jako další z řady doporučení, jak spolupráci nastavit.

Co je a není závislá práce?

Závislá práce je vymezená jako práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, vykonávaná osobně, jménem a dle pokynů zaměstnavatele. Nelegální práce se dopustí subjekt, který umožní výkon závislé práce fyzické osoby mimo pracovněprávní vztah. I když se spolupráce po formální stránce může tvářit jako obchodní vztah, rozhodující je její skutečný obsah, tedy zda jsou smluvní strany vůči sobě skutečně v postavení rovnocenných obchodních partnerů. Právě u rozvozových služeb tomu typicky tak nebývá, jak se potvrdilo u Rohlíku.

Je činnost kurýrů skutečně nezávislá?

Jedním z klíčových aspektů, které inspektorát sledoval, byl vztah podřízenosti a nadřízenosti a s tím spojená otázka nezávislosti kurýrů. Inspekci zajímá, zda je kurýr při poskytování služeb pro platformy opravdu nezávislý, a to i finančně. Rohlík měl ale pro své kurýry řadu interních mechanismů, které zcela vylučují možnost považovat kurýry za nezávislé podnikatele: hrozba finančních sankcí za nerespektování povinností, povinnost dodržovat pracovní rozvrh nebo de facto povinnost využívat auta a jiné pracovní pomůcky poskytnutých Rohlíkem.

Nemůžeme hovořit o nezávislosti, když je práce kurýrů průběžně centrálně organizovaná, rozváží objednávky v čase a režimu určeným firmou, mají předem určené instrukce jednotné pro všechny kurýry zadávané pomocí aplikace pro organizaci práce, nebo když mohou využívat firemní zázemí jako dispečink. To vše svědčí spíše o faktické kontrole. Problematickým bylo shledáno i sledování polohy nebo spotřeby paliva automobilů, ve kterých kurýři rozvážejí zboží.

Je vůbec možné, aby byli kurýři pracující pro rozvozové platformy finančně nezávislí? V tomto případě bylo pro soud rozhodující, zda Rohlík byl schopen doložit, že kurýři vykonávali přepravní služby i pro jiné digitální platformy, a tedy že by si v případě, že by nespolupracovali s Rohlíkem, byli schopni samostatně zajistit příjem. Dle zjištění soudu však pouze 1 z 8 kurýrů reálně využil možnost spolupracovat i s jinými rozvozovými společnostmi.

Může být kurýr pánem svého času?

Praktické téma, na které soud narazil, je i pracovní doba. V okamžiku, kdy firma fakticky určuje, v jakých časových blocích má kurýr být k dispozici a jak má reagovat na přidělené úkoly, stává se ze svobodného podnikání klasický pracovněprávní vztah. Skutečně nezávislá OSVČ může pracovat, kdy sama chce a kdy se jí to ekonomicky vyplatí, ne tehdy, kdy je to nutné pro zajištění provozu. Navíc, i zaměstnanec v pracovním poměru má možnost sjednat v pracovní smlouvě jinou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo jiné rozvržení pracovní doby.

Smluvní svoboda vs. švarcsystém

Jednou z hlavních právních otázek švarcsystému, a také argumentů Rohlíku, je střet mezi zásadou smluvní svobody zaručenou Listinou základních práv a svobod a zákazem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Nejvyšší správní soud dříve opakovaně vyslovil, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že zákaz výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah je v souladu se smluvní autonomií. Pokud jsou naplněny znaky závislé práce, je v tomto rozsahu smluvní volnost omezená a je třeba požadavek pracovněprávního vztahu respektovat bez ohledu na preference smluvních stran.

Podle soudu souhlas kurýrů nemůže vyloučit odpovědnost subjektu který jednal v rozporu se zákazem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Není možné argumentovat tím, že daný model spolupráce je pro obě strany vyhovující.

Volnost v možnosti využít subdodavatele nebo možnost nepřijmout objednávku a neuzavřít tak dílčí smlouvu o přepravě konkrétní zakázky nebyly kurýry Rohlíků v praxi využívány. Naopak kurýři tyto zakázky pravidelně a soustavně přijímali vzhledem k systému „pozitivní obchodní motivace“, kterým byli kurýři odměňováni za pravidelný rozvoz většího množství zakázek. Kurýři byli v podstatě závislí na přidělení práce a chyběla volnost typická pro obchodní vztahy. Volnost kurýrů tak byla podle NSS spíše formální.

Podmínky pracovníků digitálních platforem ve směrnici EU

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přichází v době, kdy se v Evropské unii intenzivně diskutuje o pracovní podmínkách lidí pracujících prostřednictvím digitálních platforem. Soud v rozsudku zohledňuje i nedávno přijatou směrnici, která má za cíl zlepšit pracovní podmínky těchto pracovníků, a kterou mají členské státy EU povinnost transformovat do 2. 12. 2026. Jedním z klíčových bodů směrnice je vyvratitelná domněnka, že vztahy mezi „digitálními pracovními platformami“ a jejich zaměstnanci jsou vztahy pracovněprávní, pokud vykazují znaky řízení a kontroly. Pro firmy to do budoucna znamená, že bude obtížnější obhájit, že jejich spolupráce s externisty není ve skutečnosti pracovněprávní vztah.

Případ Rohlíku tak nejen shrnuje současný pohled správních orgánů a soudů, ale zároveň předjímá směr, jakým se nejspíš bude evropská i česká legislativa ubírat.

Má potvrzení nelegální práce vliv na daň z příjmů ze závislé činnosti?

V rozhodovací praxi NSS stran posuzování existence nelegální práce dlouhodobě pozorujeme dvě roviny práva – pracovněprávní a daňovou. Zatímco pracovněprávní optikou je posuzováno naplnění znaků závislé práce dle zákoníku práce, z daňového hlediska je klíčové určit, zda příslušná činnost generuje příjmy ze závislé činnosti nebo příjmy z podnikání, tj. z jakého právního vztahu příjmy plynou a zda má vykonávaná činnost skutečně (nikoli formálně) obojetný charakter (vykazuje mix závislých a nezávislých rysů). U činností obojetného charakteru NSS dosud vykazoval vyšší míru benevolence stran svobodné volby smluvního vztahu – zjednodušeně řečeno, lze si zvolit nezávislou obchodní spolupráci namísto pracovněprávního vztahu.

NSS v případu Rohlík na obě roviny práva opět poukazuje a v zásadě akceptuje, že aktivity kurýrů lze z daňového hlediska zařadit do kategorie obojetných činností, nicméně na druhou stranu zdůrazňuje, že je potřeba zkoumat, zda touto kategorizací nedochází k zastírání skutečného stavu či ke zneužití práva pohledem zákoníku práce, k čemuž právě v projednávaném případě došlo.

Při existenci pracovněprávní a daňové judikatury, jejichž úhel pohledu se při zkoumání charakteru vykonávané činnosti může v některých parametrech lišit, tedy nelze automaticky předjímat, jak v tomto ani v dalších obdobných případech budou postupovat orgány finanční správy, ČSSZ a zdravotní pojišťovny. Potvrzení nelegální práce může být silným signálem pro finanční správu, aby se začala tímto případem zabývat i z daňového hlediska. NSS však v případu Rohlík posuzoval čistě pracovněprávní otázku, nikoli otázku daňovou, tudíž tento rozsudek nijak věcně nemění ustálenou judikaturu týkající se obojetných činností, u kterých při splnění příslušných kritérií bývá respektována svobodná volba smluvního vztahu.

V návaznosti na rozhodnutí NSS výše a deklarovanou ambici nové ministryně financí potírat a doměřovat švarcsystém, našim klientům velmi doporučujeme detailně prověřit případy, kdy služba/činnost jejich dodavatelů (fyzických osob) by mohla být posouzena jako závislá.