Dočasně přidělení zaměstnanci mají mít stejné ohodnocení, včetně benefitů, jako kmenoví zaměstnanci

Nejvyšší soud shledal v rozsudku 21 Cdo 351/2024, že nárok agenturního zaměstnance na doplatek příspěvku na penzijní připojištění během jeho dočasného přidělení je oprávněný. Soud dospěl k dost převratnému závěru, že i příspěvek na penzijní připojištění je součástí pracovních a mzdových podmínek ve smyslu § 43a odst. 6 zákoníku práce, a podléhá tedy zásadě rovného zacházení mezi dočasně přiděleným zaměstnancem a kmenovými zaměstnanci uživatele. To je v rozporu například se stanoviskem kolegia expertů Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání pracovních vztahů nebo metodikou Státního úřadu inspekce práce.

Pracovní a mzdové podmínky nelze dle Nejvyššího soudu vykládat pouze jako podmínky úzce vymezené v pracovněprávních předpisech, ale jako veškerá peněžitá plnění a benefity, k jejichž poskytování se zaměstnavatelé zavázali i např. ve svých vnitřních předpisech. Rozhodnutí znamená výrazný posun ve výkladu práv agenturních zaměstnanců a bude mít dopad na širokou praxi zaměstnavatelů využívajících institut agenturního zaměstnávání. Bude tedy nutné přehodnotit poměrně zaběhnutý přístup k tomu, jaké benefity agenturním zaměstnancům poskytovat a jaké již poskytovat třeba není.

Posílení práv agenturních zaměstnanců ve vztahu k zaměstnaneckým benefitům bude způsobovat vyšší mzdové náklady na straně zaměstnavatele (agentury), který svým agenturním zaměstnancům příslušné zaměstnanecké benefity bude poskytovat. Na benefity pro agenturní zaměstnance se v každém případě vztahují stejné podmínky pro osvobození od daně ze závislé činnosti jako pro zaměstnance kmenové a agentury budou mít ve mzdové evidenci stejné administrativní povinnosti (např. reportování takových plnění v rámci jednotného měsíčního hlášení aj.) jako kmenoví zaměstnavatelé.