Plánované změny v odpovědnosti za vady výrobků

Chystá se novela občanského zákoníku, kterou by se měla s účinností nejpozději od prosince 2026 změnit ustanovení upravující problematiku škody způsobené vadou výrobku. Návrh Ministerstva obchodu a průmyslu vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2853 o odpovědnosti za vadné výrobky, která aktualizuje stávající úpravu z roku 1985 se zohledněním moderních technologií a nových obchodních modelů cirkulární ekonomiky. Cílem je zajistit lepší ochranu spotřebitelů a větší právní jistotu pro podniky. Rozšíří se působnost právní úpravy na poskytovatele digitálních služeb a produktů, či vývojáře softwaru.

Změna má přinést zásadní rozšíření toho, co chápeme jako výrobek. Zatímco dosavadní úprava se vztahuje především na hmotné výrobky, nová má zahrnovat také elektřinu a další suroviny, a stejně tak i všechny typy softwaru, včetně umělé inteligence a dalších digitálních prvků. Novela se tak přizpůsobuje realitě současného světa, kdy vady digitálních výrobků mohou způsobit škodu stejně snadno, tak jako vady hmotných výrobků.

Významně se rozšiřuje také okruh osob, které mohou odpovídat za škodu způsobenou vadným výrobkem. To má urychlit zjištění odpovědné osoby a zefektivnit vyřizování nároků. Vedle výrobce a dodavatele dovezeného výrobku, jak upravuje stávající znění § 2939 a 2940 občanského zákoníku, může podle plánované novely nést odpovědnost také:

• osoba, která podstatně změní výrobek mimo kontrolu původního výrobce a uvede jej na trh (kontrola zahrnuje i začlenění součásti, propojení, aktualizaci nebo vylepšení softwaru, včetně třetích osob jednajících se souhlasem výrobce)
• výrobce vadných součástí výrobku (včetně digitální součásti nebo služby),
• pokud výrobce je mimo EU, odpovídá společně a nerozdílně i dovozce a jeho zmocněnec (a nemají-li tyto osoby sídlo v EU, odpovídá osoba nabízející skladování, balení nebo rozesílání výrobku),
• distributor výrobku na evropský trh nebo provozovatel online platformy (pokud není možné osobu povinnou k náhradě škody určit jiným z uvedených způsobů).

Změní se i přístup k hodnocení vadnosti výrobku. Při posouzení se nebude vycházet pouze z bezpečnosti výrobku a jeho fyzických vlastností, ale také z toho, zda správně fungují jednotlivé digitální komponenty, zda je software aktualizovaný a interoperabilní, nebo zda výrobky mohou plnit svou funkci po dobu, po kterou to spotřebitel očekává. Výrobky též budou muset splňovat požadavky na kybernetickou bezpečnost.

S ohledem na širší pojetí výrobku se rozšiřuje také rozsah škody, kterou bude možné uplatnit. Nové znění výslovně přidává i možnost požadovat náhradu za poškození nebo ztrátu dat a v některých případech také nemajetkovou újmu. S ohledem na to, jak významnou komoditu digitální data představují, je nezbytné, aby byla chráněna práva jednotlivců i firem při jejich ztrátě. Prodlouží se lhůta pro uplatnění nároku, aby právní úprava zohlednila i situace, kdy se vada projeví až po delším čase. Novela také zesiluje procesní postavení spotřebitele a usnadňuje mu prokázání vzniku škody, což zejména u digitálních výrobků pomáhá vyrovnat rozdíly mezi spotřebitelem a výrobcem či vývojářem.

Modernizace právního režimu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku bude pro výrobce, dovozce i další subjekty z dodavatelského řetězce znamenat nutnost revidovat vnitřní procesy tak, aby odrážely nové zákonné požadavky. To se dotkne zejména vývojářů software a poskytovatele digitálního obsahu a služeb, se kterými legislativa dosud nepočítala.