Ochrana obchodního jména v judikatuře SDEU

Soudní dvůr Evropské unie se v rámci řízení o předběžné otázce ve věci C‑365/24 zabýval režimem ochranné známky a ochranou obchodního jména. V daném případě šlo o spor mezi společností Doggy AB, založenou podle švédského práva a zabývající se výrobou krmiv a dalších produktů pro zvířata, a jinou švédskou společností Purefun Group AB, která prodávala pamlsky pro psy pod doménovým jménem „doggie.se“ a při výkonu své činnosti používala označení „DOGGIE“.

Švédský soud konstatoval, že podle švédských zákonů požívá obchodní jméno ochranu srovnatelnou s ochranou poskytovanou ochranné známce. Konkrétně je možné zakázat třetí straně užívání totožného nebo podobného označení pro výrobky či služby, které jsou totožné s těmi, jež se týkají činnosti, pro kterou je obchodní jméno zapsáno.

Získání této ochrany je však v případě obchodního jména výrazně jednodušší – na rozdíl od procesu registrace ochranné známky, který vyžaduje detailní popis výrobků či služeb, postačuje u obchodního jména pouze uvedení předmětu podnikání, který bývá často velmi obecný. Navíc se na obchodní jméno nevztahuje požadavek řádného a soustavného užívání, jehož nesplnění může u ochranné známky vést ke zrušení výlučného práva jejího vlastníka.

Předběžná otázka tedy zněla, zda je takové právo spojené s obchodním jménem slučitelné se zásadou volného pohybu zboží a služeb, a pokud ne, je možné, aby vlastník obchodního jména byl oprávněn zakázat třetím stranám používání obdobné označení.

Vzhledem k tomu, že evropské právo harmonizuje pouze pravidla týkající se ochranných známek, nikoli obchodních jmen, konstatoval Soudní dvůr, že nemůže plně posoudit kolizi dvou obchodních jmen či domén. Široká ochrana poskytovaná švédskou legislativou obchodnímu jménu však podle jeho názoru může představovat překážku volnému pohybu zboží – jednomu ze základních pilířů evropského společenství.

Obecně však uzavřel, že za předpokladu, že budou jasně vymezeny podmínky pro případné zrušení výlučného práva poskytnutého obchodním jménem a že bude dostatečně přesně popsána povaha činností spadajících do předmětu podnikání, nebrání evropská úprava obsažená ve směrnici 2015/2436 tomu, aby vlastník obchodní firmy zakázal třetí osobě užívat podobný název jako obchodní jméno či doménové jméno pro výrobky nebo služby totožné s předmětem jeho podnikání.

Ve vztahu k české právní úpravě není třeba danou otázku řešit, neboť český zákon takové výhradní právo obchodní firmě nepřiznává a pro ochranu unikátního označení je třeba si zaregistrovat ochrannou známku.