Fikce podpisu v případě návrhu podaného advokátem prizmatem nálezu Ústavního soudu

Na začátku tohoto roku byl v databázi rozhodnutí Ústavního soudu publikován stěžejní nález ze dne 18. prosince 2024, sp. zn. Pl. ÚS 30/24, ve kterém se Ústavní soud zabýval ústavní stížností podanou stěžovatelem proti postupu Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatel namítal, že Nejvyšší správní soud porušil jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že odmítl projednat jeho návrh na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Senátu Parlamentu ČR konaných ve dnech 20. a 21. září a 27. a 28. září 2024 ve volebním obvodu číslo 8 – Rokycany.

Skutkové okolnosti

Návrh na neplatnost volby kandidáta byl podán prostřednictvím datové schránky advokáta, avšak obsahoval pouze prostý elektronický podpis advokátního koncipienta, nikoli advokáta samotného. První strana návrhu obsahovala razítko Nejvyššího správního soudu a označení „elektronický podpis ověřen“. K návrhu byla zároveň připojena plná moc pro advokáta k podání předmětného návrhu. Advokát dále udělil substituční plnou moc dvěma advokátním koncipientům v celém rozsahu plné moci udělené klientem.

Nejvyšší správní soud předmětný návrh považoval za vadné elektronické podání koncipienta, který návrh opatřil svým podpisem.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o podání ve volební věci, které v případě jeho učinění prostřednictvím datové schránky musí být podepsané, zabýval se soud otázkou, zda advokátnímu koncipientovi v tomto případě svědčí tzv. fikce podpisu. Podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, platí, že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou, pro kterou byla datová schránka zřízena [1] nebo pověřenou osobou, má stejné účinky jako podepsaný úkon učiněný písemně. Soud ovšem dospěl k závěru, že fikce podpisu koncipientovi v předmětné věci nesvědčí, jelikož je koncipient osobou odlišnou od „držitele“ datové schránky.

Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud odmítl ve věci jednat, neboť se domníval, že k podanému návrhu nelze přihlížet.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že postupem Nejvyššího správního soudu bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Odlišně od závěrů Nejvyššího správního soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že advokátovi v projednávaném případu svědčí fikce podpisu, neboť ta je vázána k osobě, jíž byla datová schránka zřízena. Ústavní soud se přiklonil k závěru, že není relevantní, kdo je v návrhu na zahájení řízení uveden jako podepisující osoba, pakliže byl návrh odeslán z datové schránky advokáta. Uvedené by neplatilo pouze za situace, kdy by došlo ke zneužití přístupových údajů do datové schránky advokáta.

Dále Ústavní soud zdůraznil, že fikce podpisu dle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se vztahuje i na podání učiněná prostřednictvím datové schránky, k nimž je připojen pouze prostý elektronický podpis jiné osoby jednající jménem držitele schránky (např. zástupce, pomocníka či substituta), pokud je z okolností zřejmé, že osoba, které byla datová schránka zřízena, byla oprávněna dané podání sama učinit a podepsat.

Ústavní soud uzavřel, že koncipient jednal jako substitut advokáta, který mu udělil plnou moc, a návrh byl odeslán z datové schránky advokáta. Vzhledem k těmto okolnostem nemohla vzniknout důvodná pochybnost o autenticitě, vážnosti, procesní zavázanosti a autorství návrhu. 

Plénum Ústavního soudu tak v konečném důsledku vyhovělo ústavní stížnosti stěžovatele proti jinému zásahu orgánu veřejné moci.

Závěr

Výše rozebíraný nález Ústavního soudu bezesporu posiluje ochranu práv účastníků řízení a zjemňuje absolutnost formálních požadavků v přístupu k soudní ochraně. Ačkoliv závěry Ústavního soudu upevňují ochranu procesních práv a zdůrazňují, že formalismus nesmí převládnout nad smyslem a účelem práva, je i nadále nezbytné věnovat zvýšenou pozornost formálním náležitostem podání, zejména při komunikaci prostřednictvím datových schránek. Přestože Ústavní soud judikoval ve prospěch věcného přístupu, nelze na tento výklad spoléhat paušálně – procesní pečlivost zůstává klíčová.

[1] Případně podnikající fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena; statutární orgán právnické osoby nebo člen statutárního orgánu právnické osoby, pro niž byla datová schránka zřízena; a vedoucí orgánu veřejné moci, pro něhož byla datová schránka zřízena.