Matyáš Hlaváček | 8.10.2024
Soudní dvůr k otázce ručení při rozdělení společnostiDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Stále více webových stránek a online služeb se v reakci na zavedení striktních pravidel ochrany osobních údajů uchýlilo k získávání souhlasu se zpracováním osobních údajů prostřednictvím tzv. modelu „consent or pay“. Tento model, známý též pod názvy „pay or okay“ anebo česky „zaplať nebo souhlas“, staví uživatele před dvě možnosti: buď dají souhlas k používání svých osobních údajů pro účely, jako je například cílená reklama, nebo si musí za přístup k obsahu nebo službě zaplatit.
Koncept „consent or pay“ se začal objevovat v reakci na zpřísnění ochrany osobních údajů, zejména nařízení GDPR, které stanovuje, že osobní údaje mohou být zpracovávány pouze na základě jednoznačného a informovaného souhlasu uživatele, nebo pokud pro to existuje jiný právní důvod. V důsledku těchto omezení začaly společnosti, jejichž podstatná část zisku je tvořena právě příjmy z reklamy, hledat alternativy, jak pokračovat v získávání a zpracování dat od svých uživatelů. Odpovědí se pro mnohé z těchto společností stalo tzv. „vydírací okénko“, které je důvěrně známé například uživatelům Facebooku a dalších služeb společnosti Meta, jimž se před nedávnem na monitorech a displejích jejich zařízení objevilo upozornění, že pokud chtějí pokračovat v užívání své oblíbené služby, musí za ni zaplatit. Náhlý šok však rychle vystřídala úleva, když se uživatel dozvěděl, že žádný poplatek hradit nemusí, pokud jednoduše udělí platformě souhlas se zpracováním svých osobních dat. Je ovšem požadavek „zaplacení“ za službu svými osobními údaji v souladu s evropskou legislativou? Jste si jistí, že víte, k čemu se kliknutím na políčko „souhlasím“ v tomto případě zavazujete? A je takto udělený souhlas vůbec platný?
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) přijal dne 17. dubna 2024 stanovisko 08/2024 týkající se modelu „consent or pay“ a jeho použití velkými online platformami. V tomto stanovisku EDBP uvádí, že ve většině případů použití uvedeného modelu nebudou splněny požadavky na udělení platného souhlasu. Vyvstává totiž otázka, zda je takto udělený souhlas, jehož jedinou alternativou je zaplacení poplatku anebo odepření přístupu ke službě, skutečně svobodný. Velké platformy by tak dle EDBP měly vždy pečlivě zvážit, zda „rozhodnutí neudělit souhlas může vést k negativním důsledkům pro jednotlivce, jako je vyloučení z významné služby, nedostatečný přístup k profesním sítím nebo riziko ztráty obsahu či spojení“. Jinak řečeno, svobodný souhlas předpokládá existenci skutečné alternativy. Velkým platformám tedy EDPB doporučuje, aby zvážily poskytnutí rovnocenné alternativy k behaviorální reklamě v podobě například nezacílené reklamy. Skutečná možnost volby je totiž jednou ze zásadních faktorů při posuzování platnosti souhlasu podle GDPR.
EDBP ve svém stanovisku dále zdůrazňuje, že osobní údaje nejsou obchodovatelnými komoditami a je nepřípustné, aby se základní právo na ochranu osobních údajů stalo platidlem. Postavení uživatele před možnost zaplatit poplatek, nebo souhlasit se zpracováním jeho dat by se tak dle EDPB nemělo stát standardem.
Modelem „consent or pay“ se na začátku července zabývala také Evropská komise, která v publikovaných předběžných zjištěních ohledně společnosti Meta dospěla v rámci svého šetření k závěru, že tento model není v souladu s nařízením o digitálních trzích. Toto zjištění sice nemá vliv na posouzení modelu z hlediska GDPR, nicméně přispívá k pochybnostem ohledně legitimity a budoucnosti využití této nové strategie získávání souhlasu v současné podobě.
Závěrem lze tedy říci, že jakkoliv se ve vztahu fungování modelu „consent or pay“ nabízí řada doposud nevyjasněných otázek, ve vztahu k GDPR se zatím nejedná o zcela zakázaný nástroj. EDPB však vytyčil určité mantinely, jejichž překročení by mohlo znamenat potenciální rozpor mezi požadavky GDPR a praxí velkých platforem při opatřování souhlasu se zpracováním údajů. Je otázkou, zda v budoucnu platformy přikročí k zavedení vícero alternativ udělení souhlasu, jako je například nebehaviorální reklama, jelikož takové možnosti by z pohledu těchto platforem byly jistě mnohem méně finančně zajímavé.