Z judikatury: Kdy je odstupné opravdu osvobozeno od pojistného?

Nejvyšší správní soud („NSS“) v rozsudku č.j. 10 Ads 67/2025 řešil spor společnosti GRASO a.s. s Českou správou sociálního zabezpečení („ČSSZ“) o to, zda částka 200 627 Kč vyplacená zaměstnankyni jako údajné „odstupné“ podléhá odvodům na sociální zabezpečení, či nikoli. Klíčovou právní otázkou bylo, zda šlo o plnění ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném („zákon o pojistném“), tedy o příjem osvobozený od odvodů.

Pracovní poměr po výpovědní době

Zaměstnankyně obdržela v dubnu 2018 výpověď z organizačních důvodů. Po skončení výpovědní doby však nadále docházela na pracoviště, pobírala mzdu a zaměstnavatel za ni odváděl pojistné. Až v říjnu 2018 jí byl znemožněn přístup na pracoviště. S tímto postupem nesouhlasila a podala žalobu o určení vzniku nového pracovního poměru od 1. 7. 2018, tedy po skončení původní výpovědní doby, které soudy následně vyhověly. Ještě v říjnu 2018 jí zaměstnavatel vyplatil částku označenou jako „odstupné“, z níž neodvedl pojistné.

ČSSZ však po kontrole rozhodla, že nešlo o odstupné ve smyslu zákona o pojistném a uložila společnosti doplatit pojistné i penále. Proti rozhodnutí žalovaného i krajského soudu podala společnost kasační stížnost.

Argumentace stěžovatelky a žalované

Akciová společnost GRASO namítala, že pouze soud rozhodující v občanskoprávním řízení (Okresní soud v Olomouci) je oprávněn posuzovat povahu vyplacené částky. Krajskému soudu vytkla, že překročil svou pravomoc, když konstatoval, že částka neměla charakter odstupného. Dále argumentovala, že v době výplaty částky u ní již zaměstnankyně nepracovala, a že nárok na odstupné vycházel z tehdy platného ukončení pracovního poměru.

Tuto námitku však NSS odmítl. Podle soudu je třeba odlišovat mezi veřejnoprávními vztahy (např. povinnost odvést pojistné) a soukromoprávními vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Krajský soud byl oprávněn posoudit charakter vyplacené částky z hlediska jejího dopadu na veřejnoprávní povinnost odvést pojistné – nikoli tedy z hlediska soukromého nároku

V reakci na to ČSSZ správně upozornila, že správní orgány nejsou vázány soukromoprávní kvalifikací účastníků pracovního vztahu a že za odstupné ve smyslu veřejného práva lze považovat jen takové plnění, na které vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů – typicky dle § 67 zákoníku práce, a to za splnění výpovědních důvodů dle § 52 písm. a) – d).

Právní posouzení NSS

NSS se přiklonil k výkladu krajského soudu a ČSSZ. Výslovně odkázal na svou judikaturu (např. rozsudek čj. 6 Ads 90/2013-50), dle níž pojem „odstupné“ ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném podléhá užšímu výkladu než v pracovním právu.

NSS potvrdil, že smyslem této výjimky je chránit příjmy kompenzující ztrátu zaměstnání v tíživé situaci. V projednávané věci však zaměstnankyně i po doručení výpovědi pracovala a byla odměňována. Na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu (č.j. 16 Co 178/2022-2422) jí od 1. 7. 2018 vznikl nový pracovní poměr. Nešlo tedy o situaci, kdy by zaměstnankyně ztratila zaměstnání a odstupné mělo sloužit k překlenutí této ztráty. Zaměstnavatel proto neměl právní důvod danou částku klasifikovat jako osvobozenou od pojistného.

Závěr a důsledky pro praxi

NSS potvrdil rozhodnutí ČSSZ i krajského soudu a kasační stížnost zamítl. Závěrem jasně formuloval, že pouze odstupné, na které vznikl zaměstnanci nárok podle zákoníku práce, a které má za cíl zmírnit tíživou situaci po ztrátě zaměstnání, je vyloučeno z vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Označení plnění jako „odstupného“ v pracovní smlouvě či dohodě tak samo o sobě nestačí.