Rozsudek k převodním cenám: zohlednění nákladů financování při analýze ziskovosti

Krajský soud v Plzni se v rozsudku ze dne 9. 2. 2026, č. j. 57 Af 6/2025-57, zabýval nastavením převodních cen českého smluvního výrobce, který čerpal půjčku od spojené osoby. Společnost vykázala kladný provozní výsledek hospodaření, avšak po zohlednění finančních nákladů skončila ve ztrátě. Správce daně proto při aplikaci transakční metody čistého rozpětí (TNMM) nepoužil ukazatel čisté ziskové přirážky (NCP) založený pouze na provozním výsledku, ale ukazatel EBT zohledňující rovněž finanční výsledek. Soud tento postup potvrdil a žalobu společnosti zamítl.

Klíčovým závěrem je, že úrokové náklady nemusí být při aplikaci TNMM automaticky vyloučeny pouze proto, že jsou účetně klasifikovány jako finanční náklady. Rozhodující jsou konkrétní ekonomické okolnosti, funkce a rizika testované společnosti a vztah daných nákladů k testované činnosti. V posuzovaném případě byla koncernová půjčka využívána k financování běžného provozu a úrokové náklady významně ovlivňovaly celkovou ziskovost společnosti. Podle soudu by ekonomicky racionální nezávislý podnik náklady na financování potřebného pro provoz při své cenotvorbě zohlednil.

Rozsudek přitom neřešil tržní nastavení samotné půjčky či úrokové sazby. Daňové orgány jejich výši akceptovaly; spornou otázkou bylo, zda mají být úrokové náklady zohledněny při testování ziskovosti výrobní činnosti.

Dopad do praxe

Rozsudek je relevantní zejména pro rutinní či smluvní výrobce a další společnosti s omezeným funkčním a rizikovým profilem. Doporučujeme proto:

• při nastavování a následném testování převodních cen neposuzovat izolovaně pouze provozní marži, ale ověřit, zda významné náklady na koncernové financování fakticky nesouvisejí s financováním běžného provozu;
• průběžně kontrolovat, zda nastavení cen umožňuje rutinní společnosti pokrýt relevantní náklady a dosáhnout zisku odpovídajícího jejímu funkčnímu a rizikovému profilu;
• volbu ukazatele ziskovosti v TNMM dobře zdokumentovat – rozsudek nelze chápat tak, že úroky mají být do ukazatele zahrnovány vždy, ale že jejich vyloučení či zahrnutí musí odpovídat skutečnému ekonomickému fungování společnosti;
• při analýze klást důraz na ekonomickou podstatu financování a jeho vazbu na podnikání, nikoli pouze na účetní klasifikaci nákladů. Soud výslovně zdůraznil, že pro racionálně jednající nezávislý podnik není účetní členění nákladů samo o sobě rozhodující.

Z našeho pohledu však rozsudek v tomto směru nepřináší zásadně nový princip. Jde spíše o potvrzení přístupu, který daňová správa v oblasti převodních cen prosazuje již řadu let: při posuzování ziskovosti je třeba vycházet především z ekonomické podstaty dané položky, nikoli pouze z její účetní klasifikace podle českých účetních standardů. Pokud tedy finanční výsledek hospodaření svou ekonomickou povahou souvisí s běžným provozem společnosti, zejména s ohledem na její funkční a rizikový profil a postavení v rámci skupiny, měl by být při hodnocení provozní ziskovosti odpovídajícím způsobem zohledněn.