Programátoři jako zaměstnanci? Nejvyšší správní soud nastavuje jasnější hranice

Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) ukazuje na to, že kontrolní instituce zpřísňují svůj dohled nad tzv. švarcsystémem. Rozhodnutí NSS 7 Ads 52/2025-27 ze dne 16. 3. 2026 klasifikovalo aktivity programátorů - OSVČ, kteří pracovali pro firmu TechFides Solutions s.r.o., na závislou práci s pokutou pro tuto firmu ve výši 80 tis. Kč. Závislá práce byla prokázána souhrnem více indicií, a nikoliv pouze jedním znakem.  Hlavní argumenty by bylo možné shrnout do těchto bodů:

• Soustavnost výkonu práce lze dovodit i z jediné kontroly a z faktického trvání spolupráce.
• Programátoři pracovali výlučně pro jednu společnost delší dobu.
• Programátoři nemohli odmítat zakázky (kromě nezaplacení), což soud označil za výrazný znak podřízenosti.
• Práce byla vykonávána cca 8 hodin denně, což fakticky vylučovalo možnost podnikat pro jiné subjekty.
• V případě nemoci za sebe nehledali náhradu, práci vykonávali osobně (typický znak závislé práce).
• Programátoři evidovali svůj čas na zakázkách v podnikovém systému společně se zaměstnanci.
• Příjem od společnosti byl hlavním zdrojem obživy těchto pracovníků, což evokuje ekonomickou závislost.
• Programátoři pracovali spolu s kmenovými zaměstnanci na stejných projektech a za obdobných podmínek, což bylo považováno za jejich začlenění do organizační struktury.
• Programátoři nenesli podnikatelské riziko a nevystupovali vlastním jménem, což neodpovídá postavení OSVČ.
• Formální označení vztahu jako obchodního nebrání závěru o závislé práci, pokud jsou naplněny její znaky.
• Dobrovolnost volby režimu OSVČ nehraje roli – při naplnění znaků závislé práce se uplatní kogentní režim Zákoníku práce.

Judikatura tak znovu potvrzuje rozdíl mezi pracovněprávní a daňovou linií svých rozhodnutí. Činnosti programátorů z oblasti IT jsou totiž z daňového pohledu obecně považovány za tzv. obojetné, u kterých finanční správa toleruje tzv. svobodnou volbu smluvních vztahů, tj. volbu, zda fyzická osoba bude vystupovat jako OSVČ, anebo vstoupí se zaměstnavatelem do pracovněprávního vztahu. To však platí pouze za předpokladu, že nebyly naplněny klíčové znaky závislá práce dle zákoníku práce (vztah nadřízenosti a podřízenosti, ekonomická závislost, vystupování jménem firmy/zákazníka).

Ačkoliv se tedy tento judikát týká oblasti pracovního práva a daňová judikatura potenciálně může v některých aspektech vyznívat mírně odlišně, lze si jen stěží představit, že finanční úřad v případě daňové kontroly vyhodnotí činnost OSVČ IT programátora vykonávanou na bázi výše zmíněných parametrů jako obojetnou činnost. Jsou-li naplněny znaky závislé práce podle zákoníku práce, nemohou příjmy OSVČ ze zdánlivé obojetné činnosti obstát před překlasifikací na příjmy ze závislé činnosti zaměstnanců.

V případě potřeby jsme vám rádi k dispozici pro revizi a případnou úpravu stávajícího smluvního nastavení spolupráce s vašimi OSVČ dodavateli.