Konec protichůdných rozsudků: morálka jde stranou, NSS potvrdil povinnost danit příjmy z prostituce

Na pokračování medializované kauzy týkající se zdanění příjmů z prostituce reagoval Nejvyšší správní soud („NSS“) novým rozsudkem 22 Afs 24/2025-48, kterým zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě 65 Af 4/2024-64, o němž jsme Vás informovali v našem předchozím článku. NSS v rozsudku uzavřel, že příjmy z dobrovolné prostituce jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob.

Rozhodnutí tak otáčí směr, kterým se v únoru vydal krajský soud, a potvrzuje právní názor finanční správy: výdělek z dobrovolné prostituce nelze z daňového systému vyjmout jen proto, že jde o společensky kontroverzní činnost.

Základní princip: co není výslovně vyloučeno, daní se

NSS připomněl, že zákon o daních z příjmů stojí na jednoduché premise: všechny příjmy fyzických osob jsou zdanitelné, pokud nejsou zákonem ze zdanění výslovně vyloučeny nebo osvobozeny. Žádné ustanovení přitom neříká, že by se toto pravidlo nevztahovalo na příjmy plynoucí z prostituce.

Soud odkázal na svou dřívější judikaturu, podle níž je „příjmem každé reálné navýšení majetku poplatníka, které může být využitelné“, přičemž výdělek z dobrovolné prostituce tento znak splňuje. NSS zdůraznil, že daňové právo nerozlišuje mezi činnostmi „morálně přijatelnými“ a „společensky problematickými“, pokud nejde o výnos z trestného činu. Jinými slovy – daňový systém zůstává morálně neutrální.

Newyorská úmluva danění nebrání

Jedním z hlavních argumentů krajského soudu byla interpretace Newyorské úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, která označuje prostituci za jev odporující lidské důstojnosti. Podle krajského soudu měla tato úmluva bránit tomu, aby stát prostituci „akceptoval“ formou zdanění.

NSS tento závěr odmítl. Upozornil, že Úmluva sice ukládá státům povinnost bojovat proti nucené a organizované prostituci, nikde však nezakazuje zdanění dobrovolné prostituce. Výklad, podle nějž by úmluva bránila vybírání daní, podle soudu neobstojí při jazykové, systematické ani účelové interpretaci. Ostatně i některé další státy, které jsou smluvní stranou Newyorské úmluvy, zdanění prostituce nevylučují. Naopak státy, které zdanění prostituce vylučují, tak činí na základě vnitrostátní úpravy.

„Smyslem Newyorské úmluvy je prostituci potlačovat, nikoliv ji daňově zvýhodňovat oproti jiným výdělečným činnostem,“ uvedl NSS v rozsudku.

Dobrovolná prostituce není trestná – a proto se daní

Soud dále zdůraznil, že současná právní úprava prostituci nezakazuje. Trestní zákoník postihuje pouze její doprovodné jevy – například obchodování s lidmi, kuplířství, sexuální nátlak nebo znásilnění. Samotný výkon prostituce, pokud je dobrovolný, není trestným činem. Zároveň uvedl, že zdaněním prostituce se stát nedopouští kuplířství (čili trestného činu z kořistění prostituce), neboť správce daně nečiní žádné kroky, kterými by profitoval na provozování prostituce daňovým subjektem.

Z tohoto důvodu nelze prostituci přirovnávat k trestné činnosti, jejíž výnosy zdanění nepodléhají. NSS připomněl, že zdanění činnosti samo o sobě neznamená její legalizaci nebo morální schválení, ale pouze naplnění zákonné povinnosti odvést daň z dosaženého příjmu.

Daňové právo a morálka jako dva oddělené světy

Závěrem NSS výslovně uvedl, že neposuzoval etické, morální ani společenské aspekty prostituce. Jeho úkolem bylo pouze vyložit daňové právo. Morální otázky, které tento fenomén nepochybně vyvolává, podle soudu nemají vliv na posouzení daňové povinnosti.

Tímto rozsudkem NSS potvrdil právní názor finanční správy a krajský soud musí v dalším řízení jeho závěry respektovat. Příjmy z dobrovolné prostituce tak budou součástí daňového základu fyzické osoby – a jejich zamlčení může vést k doměření daně i sankcím. Rozsudek NSS tímto přináší jedno z nejjasnějších vymezení hranice mezi daňovým právem a morální etikou v české judikatuře.