Přeshraniční žaloby v insolvenci
Legal | Korporátní právoRozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. června 2026 ve věci C 292/25 se týká výkladu čl. 6, čl. 18 a čl. 32 odst. 2 nařízení (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen „Nařízení“).
Autor: Veronika Odrobinová
15. června 2026 5 min čtení

Český právní řád obecně neomezuje obchodníky v diferenciaci cen podle okruhu zákazníků, včetně poskytování individualizovaných výhod v rámci věrnostních programů. Takové nastavení je legitimní, pokud jsou jeho podmínky transparentně a srozumitelně komunikovány. Rozhodující pro právní posouzení daného případu tedy není samotná existence odlišné „klubové ceny“, ale způsob, jakým je tato informace spotřebiteli sdělena v kontextu konkrétní obchodní prezentace.
Jakmile obchodník komunikuje cenové zvýhodnění, a to i nepřímo prostřednictvím grafických nebo jiných marketingových prvků, nastupuje právní režim regulace uvádění slev dle § 12a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Relevantní je přitom účinek takového sdělení, nikoliv jeho označení. Jinými slovy, i bez výslovného použití pojmu „sleva“ může být sdělení posouzeno jako oznámení slevy, pokud je způsobilé u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že cena výrobku byla snížena a že se jedná o výhodnější nabídku.
Rozhodující je to, zda jednotné grafické označení (například žlutá cenovka), je způsobilé vyvolat právě takový dojem, a to bez dostatečně zřetelného rozlišení mezi obecně dostupnou slevou a cenovým zvýhodněním podmíněným členstvím. Pokud tedy průměrný spotřebitel může na základě takové prezentace nabýt přesvědčení, že se sleva vztahuje i na něj, a na základě tohoto přesvědčení učiní rozhodnutí o koupi, jedná se o relevantní právní problém z hlediska ochrany spotřebitele.
Současně je nutno posoudit naplnění obecných informačních povinností týkajících se ceny. Podle § 13 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, musí být cena poskytovaná spotřebiteli jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná, přičemž spotřebitel musí mít reálnou možnost se s ní seznámit před učiněním rozhodnutí o koupi. V online prostředí tento požadavek dále konkretizuje občanský zákoník (zejména § 1811 a § 1820 zákona č. 89/2012 Sb.), podle něhož musí být informace o ceně sdělena jasně a srozumitelně ještě před odesláním objednávky, a nesmí být skryta či prezentována způsobem, který snižuje její vnímatelnost. Pokud informace o tom, že se zvýhodněná cena vztahuje pouze na členy programu, není dostatečně výrazná, případně je uvedena způsobem, který spotřebitel v dané fázi nákupu přirozeně nevnímá, lze mít za to, že tato povinnost není splněna. Zvláštní význam má v této souvislosti skutečnost, že prezentace probíhá v závěrečné fázi nákupního procesu, kdy spotřebitel jedná rychleji, spoléhá na vizuální zkratky a věnuje menší pozornost detailům. Právě v takové situaci je požadavek na jednoznačnost a transparentnost cenového sdělení obzvlášť intenzivní.
Z hlediska zákona o ochraně spotřebitele (§ 4 odst. 1) je obchodní praktika nekalá, pokud je v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. V případě „klubových cen“ může být takové narušení spatřováno v tom, že spotřebitel na základě vizuálního dojmu o existenci slevy přidá zboží do košíku a učiní nákupní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Konkrétně může jít o klamavé konání podle § 5 zákona o ochraně spotřebitele, neboť i pravdivé informace mohou být považovány za klamavé, pokud jsou prezentovány způsobem, který uvádí nebo je způsobilý uvést spotřebitele v omyl ohledně ceny či existence cenové výhody. Alternativně může být naplněna skutková podstata klamavého opomenutí podle § 5a téhož zákona, pokud je podstatná informace o omezené dostupnosti ceny poskytnuta nejasně, nesrozumitelně nebo způsobem, který ji činí pro průměrného spotřebitele obtížně vnímatelnou.
Je pravda, že právní úprava připouští existenci věrnostních programů a individualizovaných cenových výhod, na něž se nemusí plně vztahovat pravidla § 12a zákona o ochraně spotřebitele. To však neznamená, že jejich prezentace je vyňata z obecného požadavku transparentnosti a zákazu klamavých praktik. I v těchto případech musí obchodník zajistit, aby průměrný spotřebitel nebyl uveden v omyl ohledně dostupnosti či povahy cenového zvýhodnění.
Závěrem lze shrnout, že praxe, kdy z grafické prezentace slevy není 100% jasné, zda je určena všem, nebo pouze členům klubu, se nachází v právně rizikové oblasti. Sama o sobě nemusí být protiprávní, avšak v závislosti na konkrétní podobě uživatelského rozhraní, intenzitě vizuálního zvýraznění a způsobu komunikace podmínek cenového zvýhodnění může naplnit jednak porušení informačních povinností při uvádění cen, jednak skutkovou podstatu nekalé obchodní praktiky. Rozhodující bude, zda průměrný spotřebitel může být uveden v omyl ohledně existence a dostupnosti slevy a zda mu byly podmínky cenového zvýhodnění sděleny jasně, srozumitelně a včas.
V případě konstatování porušení právních předpisů by obchodníkovi mohla hrozit odpovědnost za přestupek podle zákona o ochraně spotřebitele, včetně uložení pokuty v řádu až několika milionů korun, a současně vznik individuálních nároků dotčených spotřebitelů (např. právo na přiměřené snížení ceny nebo odstoupení od smlouvy podle § 5d zákona o ochraně spotřebitele).
Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. června 2026 ve věci C 292/25 se týká výkladu čl. 6, čl. 18 a čl. 32 odst. 2 nařízení (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen „Nařízení“).
Dne 24. června 2026 zveřejnily Česká národní banka (ČNB) a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) společné prohlášení, jehož cílem je vyjasnit vztah mezi nařízením DORA a zákonem o kybernetické bezpečnosti (ZKB) ve vztahu k subjektům finančního trhu, které podléhají oběma těmto právním režimům.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2026, sp. zn. 24 Cdo 81/2026, přináší významný posun ve výkladu kupních smluv k nemovitým věcem.
Průvodce „Guide to European Employment Law“ pomáhá společnostem včas identifikovat důležité požadavky a lépe se orientovat ve specifických podmínkách jednotlivých zemí. Slouží jako ucelený přehled pro mezinárodní zaměstnavatele, HR specialisty a právní týmy.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/927 (AIFMD II) představuje první systematickou harmonizaci pravidel pro alternativní investiční fondy poskytující úvěry na úrovni Evropské unie.
Nový stavební zákon a prováděcí vyhláška č. 146/2024 Sb. přinášejí zásadní změnu v posuzování ubytovacích jednotek a ateliérů. Ruší zejména dosavadní striktní požadavek na přímé proslunění obytných místností, což otevírá cestu k jejich rekolaudaci na plnohodnotné bytové jednotky.
Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se v rozhodnutí 6 Ads 21/2026 zabýval otázkou přiměřenosti sledování elektronické komunikace zaměstnance.
Rozdělení zisku v s.r.o. podle Nejvyššího soudu: kdy lze zisk nerozdělit, jaká jsou práva společníků a jaké limity chrání věřitele.
Jednou za 14 dní posíláme souhrn nejdůležitějších novinek GT News. Přihlaste se k odběru.