Další úvahy ve věci posouzení úprav z titulu převodních cen a DPH – stanovisko Generální advokátky ve věci C-603/24 Stellantis Portugal

V loňském roce jsme vás informovali o závěrech Soudního dvora EU ve věci C-726/23 (Acromet Towercranes), kdy Soudní dvůr posoudil dodatečnou platbu ze strany dceřiné společnosti řídící mateřské společnosti z titulu překročení sjednané provozní marže jako úplatu za poskytnutí služby.

V předmětném případě se však jedná o odlišnou situaci. Součástí skupiny General Motors je společnost vyrábějící automobily a náhradní díly i příslušenství k nim (dále „Výrobce“) a společnost zajišťující jejich distribuci (dále „Distributor“). Distributor dodává automobily nezávislým dealerům, kteří je následně prodávají konečným zákazníkům. V případě výrobních vad se konečný zákazník obrátí na dealera, který vady opraví ve vlastních prostorách, přičemž dealeři následně opravu vozidel fakturují Distributorovi.

Odměna Distributora je stanovena v souladu s vnitroskupinovou dohodou o stanovení převodních cen. Distributor Výrobci oznamuje, jaké celkové nálady vynaložil na distribuci vozidel, přičemž tyto náklady zahrnují i výše uvedené náklady na opravy vozidel. Na konci každého období se provede úprava z titulu převodních cen tak, aby skutečný provozní zisk odpovídal očekávanému a předem stanovenému provoznímu zisku. Ve vazbě na tuto úpravu ceny vystavuje Výrobce Distributorovi dobropis či vrubopis na prodané automobily.

Portugalský finanční úřad provedl u Distributora daňovou kontrolu a dospěl k závěru, že za opravy odpovídá Výrobce, protože vyrábí, resp. montuje vozidla i náhradní díly. Dále se domníval, že nesení nákladů za vadná vozidla, která Distributor zakoupil a prodal dále, představuje službu poskytnutou jejich Výrobci. Doměřil proto DPH na náklady na opravy, záruky a silniční asistenci, které Distributor v posuzovaném období vykázal.

V rámci daného sporu tedy vyvstala předběžná otázka, zda pojem „poskytnutí služby za úplatu“ zahrnuje smluvní úpravu prodejní ceny vozidel, jejímž cílem je dosažení minimální ziskové marže.

Generální advokátka Juliane Kokott se k předložené otázce portugalského soudu vyjádřila tak, že pouhá úprava prodejní ceny (směrem nahoru nebo dolů) za dodání vozidel sama o sobě v zásadě nikdy není poskytnutím služby, která by byla předmětem DPH. Dle advokátky není zapotřebí uměle vytvářet fiktivní služby poskytnuté mimo rámec uskutečněných dodání, a to tím spíše, pokud by tyto služby mohly vést k záporným cenám. Pokud je, jako v daném případě, úprava zisku provedena prostřednictvím proměnlivě sjednané kupní ceny stanovené přesně za tímto účelem, která se vztahuje na konkrétní dodání zboží, představuje to úpravu základu daně ve vztahu k uskutečněnému dodání.

Dále se Generální advokátka zabývala i dalšími situacemi týkající se DPH a úprav z titulu převodních cen. Ze stanoviska vyplynuly následující závěry:

• Samostatné poskytnutí služby – pokud je úprava zisku provedena prostřednictvím samostatného poskytnutí služeb za úplatu a nejednalo by se o fiktivní služby, jednalo by se o poskytnutí služby za úplatu podléhající DPH.
• Zpětná úprava převodních cen provedená finanční správou – pokud je úprava zisku provedena jednostranně a se zpětnou účinností finanční správou, a to pouze za účelem náležitého rozdělení zisku mezi dotčené státy, jednalo by se o irelevantní úpravu pro účely DPH.

Bude nepochybně zajímavé sledovat, zda rozhodnutí Soudního dvora bude odpovídat posouzení Generální advokátkou. O rozhodnutí v této věci vás samozřejmě budeme informovat.