(Aspoň částečné) vyjasnění DPH režimu u ziskových narovnání – Soudní dvůr EU rozhodl

V dubnu tohoto roku jsme Vás upozorňovali na stanovisko generálního advokáta Soudního dvora EU ve věci C-726/23 a na to, že by rozhodnutí Soudního dvora EU mohlo vyjasnit aspoň některé souvislosti DPH v případech ziskových narovnání pro účely převodních cen. V minulém týdnu Soudní dvůr EU vydal rozhodnutí, které závěry generálního advokáta potvrdilo.

Nejprve stručně shrnujeme hlavní okolnosti řešeného případu, který se týká nadnárodní skupiny Arcomet působící v oblasti pronájmu jeřábů. Mateřská společnost, Arcomet Service NV Belgie vyhledává dodavatele a sjednává s nimi podmínky i pro své dceřiné společnosti, mezi které patří i rumunská entita SC Arcomet Towercranes SRL. Dceřiné společnosti pak uzavírají smlouvy s dodavateli i zákazníky vlastním jménem.

Mezi společnostmi Arcomet Belgie a Arcomet Rumunsko byla sjednána smlouva, na základě které je Arcomet Belgie zavázána převzít většinu obchodních a provozních povinností typu plánování, sjednávání financování, správu vozového parku, řízení kvality a bezpečnosti atd., zároveň nesla i hlavní hospodářská rizika spojená s činností rumunské entity. Naopak Arcomet Rumunsko se zavázala nakupovat a vlastnit nezbytné výrobky pro svou činnost a nést odpovědnost za jejich prodej, pronájem i za poskytování služeb. Smlouva stanovila odměnu za činnosti vykonávané oběma stranami, a to na základě transakční metody čistého rozpětí (TNMM). Společnost Arcomet Belgie byla oprávněna vystavit fakturu, pokud by byla provozní marže rumunské entity vyšší než 2,74 % za účelem převodu nadměrného zisku, nebo měla fakturu vystavit společnost Arcomet Rumunsko, pokud by marže byla nižší než -0,71 % za účelem snížení ztráty. Pokud by se provozní marže rumunské entity pohybovala v rozmezí od -0,71 do 2,74 %, žádné ziskové narovnání („TP adjustment“) by neproběhlo.

V období 3 let (2011 – 2013) zaznamenala společnost Arcomet Rumunsko vyšší provozní marži než 2,74 % a mateřská společnost vystavila za každý rok fakturu. Za první dva roky vystavila fakturu za poskytnutí služeb v rámci EU, tedy v režimu reverse charge, za poslední rok pak za plnění, které je mimo předmět DPH. Správce daně při kontrole rumunské entity zpochybnil uplatněné nároky na odpočet z prvních dvou faktur, a to proto, že společnost neodůvodnila skutečné poskytnutí fakturovaných služeb a jejich nezbytnost pro potřeby jejích zdanitelných plnění.

Klíčová otázka, kterou Soudní dvůr posuzoval nejprve, pak spočívá v posouzení, zdali takováto odměna představuje úplatu za poskytnutou službu, která je předmětem DPH. Soudní dvůr na úvod připomněl, že poskytnutí služeb je uskutečněno za úplatu, a je tedy předmětem DPH, pokud mezi poskytovatelem a příjemcem existuje právní vztah, v jehož rámci jsou vzájemně poskytnuta plnění, přičemž odměna obdržená poskytovatelem představuje skutečnou hodnotu individualizované služby poskytnuté příjemci. Tak je tomu tehdy, existuje-li přímá souvislost mezi poskytnutou službou a získanou protihodnotou. A dle Soudního dvora tyto předpoklady naplněny jsou, protože Arcomet Belgie se zavázala poskytovat určité obchodní služby a nést hospodářská rizika, za což se Arcomet Rumunsko zavázala platit na konci každého roku částku přesahující sjednanou provozní marži, čímž je splněna existence právního vztahu mezi subjekty. Zároveň služby poskytované společností Arcomet Belgie měly vliv na provozní marži rumunské entity a umožnily jí dosáhnout či zlepšit služby pro konečné zákazníky. Přes skutečnost, že výše odměny je proměnlivá, je podstatné, že není bezúplatná, nahodilá, nejistá či obtížně vyčíslitelná, a proto je splněna i podmínka, že odměna představuje skutečnou hodnotu služby poskytnuté příjemci. Předmětná odměna, vypočtená dle metody doporučené směrnicí OECD, tak dle Soudního dvora představuje protiplnění za poskytnutí služby za úplatu, která je předmětem DPH.

Co se týká otázky uplatnění nároku na odpočet z přijaté služby rumunskou entitou, Soudní dvůr pak rozhodl, že správce daně může požadovat předložení důkazů prokazujících jejich použití pro účely uskutečnění zdanitelných plnění, a to nejen samotné faktury. Tyto důkazy však musí být nezbytné a přiměřené.

Co z rozhodnutí Soudního dvora plyne a jak jej interpretovat?

Předně je třeba říci, že rozhodnutí se týká pouze daného případu, na druhou stranu však poskytuje předkládacímu soudu odpověď na to, jak vykládat příslušné ustanovení unijní DPH směrnice, a tedy by v obsahově totožné situaci měly být DPH dopady totožné. Rozhodnutí však nedává jasné odpovědi pro situace, které obsahově totožné nejsou, například pokud by narovnání bylo upraveno samostatně, mimo samotnou smlouvu o poskytování služeb mezi mateřskou a dceřinou společností. Obdobně rozhodnutí nedává jasnou odpověď na situaci, pokud by marže dceřiné společnosti byla nižší než sjednaná a byla by to mateřská společnost, kdo by hradil úplatu dceřiné společnosti. Otázka DPH režimu u ziskových narovnání tak i nadále zůstane do určité míry otevřená, ale je zřejmé, že v situacích, kdy bude model převodních cen nastaven obsahově obdobně, jako v posuzovaném případě a kdy bude například dceřiná společnost v případě překročení sjednané provozní marže hradit odměnu mateřské společnosti, která jí zároveň poskytuje řídící služby a která nese její obchodní rizika, se bude jednat o úplatu za poskytnutou službu, která je předmětem DPH.

Neváhejte se na nás obrátit, pokud se Vás problematika ziskového narovnání jakkoliv dotýká. Rádi s Vámi projdeme uplatněný model převodních cen a jeho DPH aspekty, v případě potřeby zrevidujeme související smluvní dokumentaci, vyhodnotíme možná rizika a doporučíme vhodné úpravy.

V případě jakýkoliv dotazů k tématu tohoto článku jsme Vám rovněž plně k dispozici.