NSS potvrzuje výklad k § 23 odst. 7 ZDP: kompenzace od mateřské společnosti

Nejvyšší správní soud (NSS) řešil spor mezi českou společností z automotive sektoru a správcem daně ohledně doměření daně z příjmů. Podle správce daně česká společnost fungovala jen s omezenými pravomocemi, zatímco klíčová rozhodnutí prováděla mateřská společnost prostřednictvím vyslaných manažerů. Správce daně proto zpochybnil ztrátu vykázanou českou společností.

Správce daně stanovil tržně obvyklé rozpětí a zjistil, že výsledky české společnosti se nacházejí pod touto úrovní. Na základě toho dospěl k závěru, že české společnosti měla být poskytnuta kompenzace od mateřské společnosti, a odpovídajícím způsobem upravil její základ daně.

NSS potvrdil, že závěr o potřebě takové kompenzace mezi spojenými osobami byl v řízení dostatečně podložen. Zároveň však upozornil, že správce daně se nevypořádal se všemi námitkami české společnosti, a proto vrátil věc k dalšímu řízení. Na jednu stranu potvrzuje historické nazírání na problematiku příkazu mateřské společnosti, na druhou pak též upozorňuje na faktický obsah nesení důkazního břemene.

Rozhodnutí navazuje na dřívější judikaturu a potvrzuje dosavadní přístup NSS k aplikaci § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů (ZDP). Nejedná se však o konečné rozhodnutí; další vývoj sporu budeme nadále sledovat.