Před rokem finanční správa oznámila, že přitvrdí v boji proti švarcsystému. Zaměřit se chtěla na firmy, které prostřednictvím formálně nezávislých dodavatelů obcházejí pravidla zaměstnávání a odvodové povinnosti. Následné kroky státu potvrzují, že nešlo jen o výhrůžku.
Co se tedy za uplynulý rok skutečně změnilo? Paradoxně se zdá, že švarcsystém může být do budoucna obtížnější prokázat, ale jeho případné odhalení bude pro firmy dražší. Právní jistotu při posuzování švarcsystému se ale podle mého názoru posílit nepodařilo.
Stát přidává na obrátkách
Letos v březnu uzavřelo devět veřejných institucí memorandum o společném postupu proti nelegální práci a zastřenému agenturnímu zaměstnávání, označované jako Kobra 26. Jeho cílem je zefektivnit odhalování problematických praktik prostřednictvím koordinovaných kontrol a sdílení informací. Důležitým nástrojem je také jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ), které vytváří širší datový základ pro cílené kontroly.
Další zpřísnění přináší připravovaná legislativa související s regulací platformové práce, jejíž dopady přesahují digitální platformy. Návrh zavádí fikci pracovního poměru při nelegální či nehlášené práci a umožňuje navazující vyměření pojistného až za dvanáct měsíců zpětně. Zjištění kontrolních orgánů tak může mít podstatně rychlejší a citelnější finanční důsledky.
Přísnější důsledky, ale nejasná pravidla
Zatímco stát posiluje kontroly, samotné vymezení švarcsystému se může zúžit. Navrhovaná redefinice závislé práce stanoví čtyři kumulativní podznaky podřízenosti. Pokud některý chybí, nepůjde o závislou práci. Jedním z nich je přitom výkon práce v pracovní době, což je podmínka, kterou lze poměrně snadno obejít. Podle mého názoru tak novela otevírá cestu k faktické legalizaci dosavadního švarcsystému.
Za problematické však považuji, že pracovní a daňové právo přistupují k posuzování stejných vztahů odlišně. Pracovněprávní judikatura vyzdvihuje skutečný obsah a způsob výkonu práce nad smluvní formu, zatímco daňové soudy kromě důrazu na obsah tradičně připouštějí i širší volbu mezi zaměstnáním a samostatnou činností (institut tzv. obojetných činností). Tentýž smluvní vztah by tak podle současného znění zákonů a při respektování judikatury mohl teoreticky být posouzen jako pracovněprávní delikt, aniž by byl automaticky posouzen jako švarcsystém z daňového hlediska.
Chaos.
Připravovaná novela tuto judikaturní dualitu neřeší. Definice závislé činnosti v zákoně o daních z příjmů zůstává stejná. Firmy se tak mohou ocitnout v situaci, kdy jejich spolupráce s OSVČ obstojí z jednoho právního pohledu, ale ne z druhého. Kontrolní mechanismy se přitom propojují rychleji než pravidla, podle nichž úřady postupují.
Lze si představit situaci, kdy inspekce práce odhalí švarcsystém, udělí pokuty, a finanční správa přesto nechá věc bez povšimnutí? Těžko. Pro automatické převzetí závěrů inspekce práce do daňového řízení sice nemá jednoznačnou oporu v zákonech ani judikatuře (s výjimkou tzv. platformové práce), přesto se domnívám, že v prostředí koordinovaných kontrol bude takové případy důkladně prověřovat.
Co z toho plyne pro firmy?
Nová definice závislé práce může podle mého názoru fakticky legalizovat některé dosud problematické formy spolupráce s OSVČ. Spoléhat na to, že tím automaticky odpadají také daňová a pojistná rizika, by však bylo předčasné. Firmy by proto měly nadále věnovat pozornost skutečnému nastavení spolupráce, zejména způsobu řízení práce a faktické samostatnosti dodavatelů.
Zvláštní obezřetnost je namístě u zastřeného agenturního zaměstnávání, proti němuž má stát již dnes poměrně pevnou oporu v zákonech i judikatuře. Podcenit nelze ani evidenční povinnosti v JMHZ a jejich možné finanční důsledky.
Rok po oznámení přísnějšího postupu finanční správy tak sledujeme poněkud rozporuplný přístup státu. Na jedné straně posiluje kontrolní mechanismy a deklaruje odhodlání potírat švarcsystém, na druhé připravuje pravidla, která mohou jeho dosavadní vymezení významně rozvolnit. Daňové právo a daňová judikatura si nadále žijí svým vlastním životem.
Proto osobně zdůrazňuji: Boj proti švarcsystému by neměl skončit tím, že stát bude lépe vědět, koho potrestat, zatímco firmy budou mít stále menší jistotu v tom, jak postupovat správně.
Tento text vyšel původně v Hospodářských novinách.
