Od gumových medvídků po škole k miliardovému problému aneb Bavme se o „dani z cukru“

Je to celkem běžný pohled. Malí školáci po závěrečném zvonění vyběhnou ze školy a jejich první cesta vede do nejbližšího obchodu. Tam si za malý obnos pořídí bonbóny, sušenku, nebo slazený nápoj a trousí se městem domů. Tento drobný zlozvyk, který se nenápadně mění v návyk, má ale v konečném důsledku systémové dopady. A ty se o pár dekád později projeví v miliardových výdajích na léčbu nemocí spojených s nezdravým životním stylem. 

Tento obraz není výčitkou. Spíše podnětem k zamyšlení. Máme vůbec nástroje, jak negativní trend obrátit? A pokud ano, proč je nepoužíváme?  

Jedním z takových nástrojů by mohl být koncept tzv. „daně z cukru“, tedy zdanění slazených nápojů a cukrovinek. Jakkoliv může znít represivně, jde o opatření, které se již osvědčilo v řadě zemí Evropské unie. A data ukazují, že jeho přínos není jen fiskální, ale i zdravotní. Spotřební daň z cukru navíc známe již z období první republiky, kdy ji po vzoru Rakouska-Uherska zavedla vláda Tomáše Garrigua Masaryka. V té době nebyl cukr zcela běžnou potravinou a jednalo se tak o luxusní zboží u nějž byla snadná kontrola výběru daně. Jak se však dočtete níže, v dnešní době již tato výsada neplatí. 

Dvojí přínos: Příjmy i úspory 

Z ekonomického hlediska má daň z cukru potenciál zlepšit rozpočtovou bilanci na dvou frontách zároveň. V krátkodobém horizontu přináší růst na příjmové straně rozpočtu. V dlouhodobém horizontu může snížit i výdaje na zdravotní péči, protože klesá spotřeba cukru – a tím i výskyt nemocí jako je diabetes, obezita či srdečně-cévní onemocnění. Dle studie Evropské komise by v České republice zavedení daně na slazené nápoje a s tím související zvýšení ceny o 10 % vedlo ke snížení spotřeby okolo 13,5 %, což by nesporně mělo pozitivní dopady na zdraví občanů. 

Modelové výpočty navíc ukazují, že i při velmi konzervativních odhadech by takové opatření mohlo přinést miliardové přínosy. A pokud by se tyto přínosy vrátily zpět do systému – například ve formě dotací na zdravé školní obědy, příspěvků na školy v přírodě nebo osvěty ve školách – mohlo by se jejich pozitivní působení multiplikovat. Opatření by tak nemuselo být veřejností vnímáno represivně, ale jako mechanismus podpory zdravého životního stylu. 

Politická a systémová realita 

Zní to jednoduše. Ale realita by byla podstatně složitější. 

Už samotné vymezení toho, co by mělo být zdaněno, naráží na nejasné hranice mezi produkty. Co je slazený nápoj? Co když obsahuje i vitamíny? Co proteinová tyčinka s přidaným cukrem? Pokud bude daň zavedena pouze na sladké výrobky s obsahem cukru, nenahradí je spotřebitelé alternativními produkty s vysokým obsahem tuku, které při vysoké konzumaci také mohou negativně ovlivňovat zdravotní stav?  Regulace by musela být přesná, detailně promyšlená, spravedlivá a zároveň administrativně zvládnutelná.  

Pak je tu otázka výběru a kontroly daně. Jiná pravidla by se vztahovala na velké řetězce, jiná na online prodejce, jiná na dovoz. A co s přeshraničním prodejem? Zabránit daňové arbitráži (např. nákupem v nezdaněném zahraničí) by vyžadovalo spolupráci s okolními státy – nebo alespoň důsledný monitoring. Je tedy také otázkou, zda by administrativní náklady státu způsobené složitostí výběru daně významně nepokrátili příjem z daně (nemluvě o nákladech vynaložených na správný odvod daně v soukromém sektoru).  

A v neposlední řadě by bylo nutné zajistit politickou podporu. Daně nejsou populární. Zvláště pokud zasahují běžnou spotřebu. Opatření by tak muselo být velmi dobře komunikováno. Nikoliv jako nástroj trestání, ale jako investice do budoucího zdraví a prevence.  

Cesta k reformě nemusí být přímá 

Ano, je to výzva. Přesto dávají současné debaty o „dani z cukru“ na úrovni Evropské unie i české politické scény smysl. Základní idea, totiž, že je ekonomicky výhodné preferovat zdravější volby a danit ty nezdravé, je legitimní a racionální.  

A pokud máme ambici nejen snižovat deficity, ale i zvyšovat kvalitu života, pak je tato cesta (za předpokladu správného nastavení) možná jedním z nejsmysluplnějších kroků.