Nejvyšší soud (dále jen „NS“) se v nedávné době zabýval institutem notářského zápisu s přímou vykonatelností, a to ve vztahu ke smluvní pokutě a úroku z prodlení. Dosavadní praxe přitom tento institut často využívala jako prostředek k zajištění dluhu. NS však v návaznosti na svou ustálenou judikaturu podrobněji vymezil hranice jeho použití, což může mít významné dopady na dosavadní praxi bankovních i nebankovních institucí.
Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti může sloužit jako exekuční titul, pokud s tím dlužník souhlasí. V případě nesplnění dluhu tak věřitel může přistoupit k exekuci přímo na základě notářského zápisu. NS zároveň dlouhodobě zdůrazňuje, že takový notářský zápis nemá hmotněprávní povahu, není tedy sám o sobě zavazovacím důvodem.
Na tyto závěry NS navázal i v nedávných rozhodnutích[1], v nichž řešil otázku, zda lze prostřednictvím notářského zápisu uznat také budoucí nároky na smluvní pokutu a úrok z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že uznat lze pouze dluh, který již v okamžiku uznání existuje. Není proto možné platně uznat pohledávku, která může vzniknout teprve v budoucnu.
V posuzovaných případech sice existovala samotná pohledávka na vrácení úvěru, avšak nároky na smluvní pokutu a úrok z prodlení byly vázány na budoucí prodlení dlužníka. Jelikož v době sepsání notářského zápisu dlužník ještě v prodlení nebyl, tyto nároky dosud nevznikly. NS proto uzavřel, že nemohly být platně uznány ani zahrnuty do rozsahu přímé vykonatelnosti notářského zápisu.
To tedy znamená, že pokud je notářský zápis s přímou vykonatelností vyhotovován předtím, než je načerpán úvěr nebo poskytnuta zápůjčka, nemá vlastně relevanci ani ve vztahu k jistině, natož k úrokům a smluvním pokutám.
Rozhodnutí NS představují významné upřesnění dosavadní praxe. Potvrzují, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti může sloužit pouze k vymáhání závazků, které již existují v době jeho sepsání. Naopak budoucí nároky, jejichž vznik závisí na případném porušení povinností dlužníka, nelze tímto způsobem předem zajistit a učinit přímo vykonatelnými.
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 2841/2025 a Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 2680/2025
