Marek Toráč | 3.12.2024
Povodňové ošetřovnéDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Martin Valentovič | 18. Listopadu 2024
V minulých letech jsme Vás informovali o neustále se zpřísňujícím trendu a zvyšujících se nároků na důkazní prostředky u prokazování daňově uznatelných nákladů vynaložených na reklamu (článek 1; článek 2; článek 3).
V roce 2024 Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v tomto trendu i nadále pokračuje, kdy v rámci rozsudku 5 Afs 208/2023 ze dne 26. července 2024 posuzoval spor mezi daňovým subjektem a Odvolacím finančním ředitelstvím ve věci vynaložených nákladů na reklamní služby spočívající ve vysílání videospotu na světelné LED obrazovce umístěné na budově (dále jen „reklama“) ve zdaňovacím období 2015/2016.
Dříve, než se podíváme ve větším detailu na uvedený rozsudek NSS, rádi bychom krátce uvedli závěry rozšířeného senátu NSS ze dne 12. února 2024 (8 Afs 296/2020), který se zabýval otázkami důkazního břemene, stanovením daně dokazováním, stanovením daně dle pomůcek a koncepcí esenciálních (tj. objektivně minimálně nutných) nákladů. Ve věci esenciálních nákladů rozšířený senát NSS konstatoval následující:
Z výše uvedeného plyne, že pokud chce daňový subjekt eliminovat důsledky svého pochybení, musí i vynaložení esenciálních nákladů prokázat (důkazní břemeno je na straně daňového subjektu). V případě, kdy daňový subjekt prokáže v rámci dokazování vynaložení esenciálních nákladů (unese své důkazní břemeno), měl by správce daně tyto náklady zohlednit. V opačném případě není správce daně povinen přejít na stanovení daně podle pomůcek, protože důvodem pro přechod na pomůcky by mělo být významné zatemnění hospodaření jak z pohledu celkového množství nedostatků v účetních zápisech, tak z pohledu celkového objemu zpochybněných transakcí.
Pro úplnost uvádíme, že ke stanovení daňové povinnosti podle pomůcek musí být splněny tři podmínky: (1) daňový subjekt nesplní některou ze svých povinností při dokazování, (2) proto není možné stanovit daň dokazováním (3) a daň může být prostřednictvím pomůcek stanovena spolehlivě.
Rozsudek 5 Afs 208/2023
Správce daně doměřil daňovému subjektu daň z příjmů právnických osob, kdy spornou otázkou bylo, zda daňový subjekt prokázal, že uplatněné náklady na reklamu splnily podmínky daňové uznatelnosti v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 ZDP a zda předmětné plnění proběhlo tak, jak deklaroval daňový subjekt.
Daňový subjekt v rámci řízení předložil jako důkazní prostředky reklamní smlouvy, play listy ve formě excel přehledu zobrazující týdenní harmonogramy, fotodokumentaci s metadaty a korespondenci. Také byl proveden výslech svědků, které navrhl daňový subjekt. S ohledem na výsledek řízení daňový subjekt požadoval uznání alespoň tzv. esenciálních nákladů.
NSS při svém rozhodování vycházel ze závěrů rozšířeného senátu. NSS ve svém rozsudku upozornil, že podstata věci spočívá v posouzení otázky daňové uznatelnosti výdajů na reklamu z hlediska unesení důkazního břemene stěžovatelky. Současně se jedná o otázku, zda měl správce daně při neprokázání konkrétního rozsahu nákladů na reklamu zohlednit alespoň tzv. esenciální výdaje daňového subjektu. Rozsudek obsahuje následující závěry:
Jak již bylo uvedeno v úvodu, v posledních letech dochází k neustále se zpřísňujícímu trendu a zvyšujícím se nárokům na důkazní prostředky u prokazování daňově uznatelných nákladů vynaložených na reklamu. Důkazní prostředky musí být dostatečně průkazné a musí vzájemně korespondovat. Pro zamezení případných negativních dopadů lze v této souvislosti všem poplatníkům doporučit evidovat dostatečně průkazné důkazní prostředky, a to po celou dobu, po kterou lze stanovit daň za předmětné zdaňovací období.
V případě jakýchkoliv doplňujících dotazů se neváhejte obrátit na kteréhokoliv z našich odborníků.