Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Oblast zdravotnictví má z hlediska DPH specifické postavení. Jde o oblast, kdy při splnění podmínek daných právními předpisy jsou plnění převážně osvobozena od DPH. Ruku v ruce s osvobozením výstupů není možné uplatňovat nárok na odpočet u přijatých plnění, což znamená, že DPH se stává součástí nákladů tohoto odvětví. V praxi je častá kombinace, kdy jsou poskytována nejenom plnění osvobozená, ale i plnění zdanitelná. To klade mimořádné nároky na zpracování DPH, neboť plátci se musí zabývat rozdělováním přijatých plnění na plnění s nárokem na odpočet a bez něj, popř. krácením nároku na odpočet u nepřiřaditelných vstupů. Aby otázek nebylo málo, zapeklitou problematikou je i určení sazby daně u těch plnění, která jsou vyhodnocena jako plnění zdanitelná.
Posouzení toho, zda zdravotní služba nebo dodání zdravotního zboží podléhá DPH, má vliv zejména na ne/promítnutí DPH do ceny poskytnutých výkonů, ne/zatížení nákladů zdravotnického zařízení DPH na vstupu z nakoupeného materiálu či služeb, popř. povinnost registrace k DPH u doposud neregistrovaných zdravotnických zařízení.
Zdravotní výkony mohou být zdanitelnými plněními s oběma sazbami daně (v roce 2014 ve výši 15 % a 21 %), z kategorie osvobozených plnění jde pak u zdravotních služeb a dodání zdravotního zboží vždy o osvobozená plnění bez nároku na odpočet DPH.
Zatímco u materiálu či služeb nakoupených pro plnění s DPH lze daň na vstupu uplatnit, v případě stejných nákupů použitých pro osvobozená plnění se DPH stává součástí nákladů nebo pořizovací ceny majetku a do nákladů se promítá prostřednictvím odpisů postupně.
Pro přiznání osvobození zdravotních služeb je klíčové posouzení účelu poskytnutí zdravotních služeb. Legislativní úprava je uvedena v § 58 odst. 1 zákona o DPH, který vyžaduje současné splnění následujících podmínek pro osvobození poskytnuté služby:
Zatímco první tři podmínky jsou vázány na speciální národní právní předpisy v oblasti zdravotnictví, účel poskytnutí služby definuje Směrnice pro účely DPH nezávisle na zdravotnických předpisech. Podle českého zákona o DPH mají mít osvobozené zdravotní služby jednu klíčovou charakteristiku, podle níž má jít o činnosti s léčebným cílem nebo za účelem ochrany lidského zdraví. Tato úprava vychází a je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU , z níž lze vyčíst například tyto principy:
Z výše uvedených principů vyplývá, že nelze osvobodit veškeré zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách. V tom tkví v praxi zdroj případného nepochopení pojetí osvobození ve smyslu DPH. Pro režim DPH rovněž není důležité, zda je výkon hrazen z veřejného zdravotního pojištění, příjemcem služby či jinou osobou (např. zaměstnavatelem).
Je potřeba poznamenat, že teprve novelizací zákona o DPH od 1. dubna 2012 došlo k sladění národního přístupu s požadavky Směrnice, kdy podle předchozího znění zákona o DPH byly osvobozené zdravotní služby definovány nikoliv prostřednictvím jejich účelu, ale odkazem na zákon o veřejném zdravotním pojištění. To vyvolávalo řadu výkladových nejasností.
Od daně je osvobozeno dodání zdravotního zboží, kterým se rozumí dodání
Naopak osvobozeno není dodání léčiv, potravin pro zvláštní výživu ani zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu.
Poskytnutí léčiv a zdravotnických prostředků spotřebovávaných v rámci zdravotních služeb je však osvobozeno vždy, neboť z principů DPH vyplývá, že cena služeb obsahuje cenu spotřebovaného zboží.
Pokud není zdravotní služba osvobozena, v úvahu přichází možnost využití snížené sazby daně, pokud jde o službu zatříděnou do kódu 86 klasifikace CZ-CPA. Pojem zdravotní péče v klasifikaci CZ-CPA se však liší od zákona o zdravotních službách. Lze se tedy setkat se zdanitelnými službami v základní i snížené sazbě daně.
Vyhodnocení DPH u poskytnutých plnění má vliv na uplatnění nároku na odpočet DPH na vstupu. Jde jednak o běžná přijatá plnění, u nichž je nutné rozdělování na tři skupiny v závislosti na tom, zda jsou použita výhradně pro zdanitelná plnění s nárokem na odpočet, výhradně pro plnění bez nároku na odpočet a pro obě předchozí skupiny současně (přijatá plnění krácená koeficientem). Tento přístup je nutné použít nejenom u přijatých plnění spotřebovávaných průběžně, ale též pro dlouhodobý majetek, u něhož je použití pro jednu z výše uvedených skupin vyhodnocováno průběžně po dobu 5 či 10 let. Specifický režim pak platí pro dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností použitý pro činnosti s částečným nárokem na odpočet daně, kdy je nejprve během pořizování majetku uplatňován plný nárok na odpočet, následně je při uvedení do užívání odvedena daň a uplatněn jen takový nárok na odpočet, který odpovídá použití při uvedení do užívání. Zvláštnosti obsahuje zákon o DPH rovněž pro situace, kdy je majetek následně prodán.
Problematika DPH ve zdravotnictví je z hlediska výkladů poměrně náročná, stále živá a názory v této oblasti se stále vyvíjí. Navíc má aplikace DPH významné dopady na nákladovou stránku zdravotnických zařízení. Nezbývá než stále sledovat, jakým směrem se přístupy vyvíjí a zda je praxe v souladu s požadavky právních předpisů. Implementovat DPH ve zdravotnických zařízeních není lehký úkol a vyžaduje vhodné nastavení firemních informačních systémů a komunikace.