Olga Králíčková | 5.11.2024
(Konečně) je tu regulace krátkodobých nájmůDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
V jednom z předchozích čísel Finančního managementu jsme psali o nejčastějších zjištěních, se kterými se při auditu setkáváme. Nyní bychom na tento článek navázali s dalšími zjištěními. Dnes se blíže podíváme na problematiku fyzické inventarizace a rizika insolvence.
Žádná společnost by neměla podceňovat význam ať již fyzické či dokladové inventarizace. Fyzicky zinventarizovat by každá společnost měla dlouhodobý hmotný majetek, zásoby a dále stav hotovosti a cenin. Zejména dlouhodobý majetek a zásoby tvoří často podstatnou část aktiv společnosti.
Inventarizaci obecně upravuje část pátá Zákona o účetnictví. Fyzická inventarizace se provádí u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci. Zjišťování fyzického stavu je možno provést počítáním, měřením, vážením nebo jiným obdobným způsobem, který je vhodný pro inventarizovaný majetek. Fyzickou inventarizací se však nezjišťuje pouze přítomnost dlouhodobého majetku/zásob, ale i jeho stav. Fyzická inventura by měla zjistit také případná poškození, která poté povedou k dočasnému snížení hodnoty majetku/zásob prostřednictvím opravné položky nebo k trvalému snížení hodnoty jeho odepsáním.
Společnost může inventuru zahájit nejdříve 4 měsíce před rozvahovým dnem a je povinna ji ukončit nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni. Při periodické inventarizaci společnost stanoví den, ke kterému inventarizaci provádí. Pokud stanovený den předchází rozvahovému dni, musí být zjištění skutečného stavu k rozvahovému dni dokončeno podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku mezi dnem fyzické inventury a rozvahovým dnem. Např. u fyzické inventarizace zásob to tedy znamená, že společnost musí být schopna prokázat veškeré přírůstky a úbytky zásob (prostřednictvím příjemek a výdejek ze skladu) mezi dnem inventury a rozvahovým dnem, což zvyšuje celkovou náročnost fyzické inventarizace. Ideální je tedy provádět fyzickou inventarizaci v období před koncem účetního období. Mnoho společností, které mají účetní období shodné s kalendářním rokem, má v období mezi Vánoci a koncem roku zastavenu výrobu. Toto období je proto nejvhodnější k provádění fyzické inventury zásob. V této souvislosti bychom také rádi připomněli, že je potřeba konfirmovat i konsignační sklady společnosti. Konsignační sklady mohou být konfirmovány buď fyzickou návštěvou zaměstnance společnosti, nebo pokud je to v dané situaci vhodnější, konfirmačním dopisem.
Při každé fyzické inventarizaci by měl být vyhotoven inventurní soupis. Tento soupis by měl obsahovat jednoznačnou identifikaci inventarizovaného majetku, podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury, způsob zjišťování skutečného stavu, okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka, okamžik zahájení a ukončení fyzické inventarizace a samozřejmě také stav inventarizovaných položek před a po inventuře a vyčíslení rozdílů.
Pokud jsou při inventuře zjištěny rozdíly, je nezbytné je vypořádat. Situace, kdy je skutečný stav vyšší než stav účetní se označuje jako přebytek. Situace, kdy je skutečný stav nižší než stav účetní se označuje jako manko (u hotovosti a cenin jako schodek). Pokud má společnost se zaměstnanci odpovědnými za dané položky sepsánu hmotnou odpovědnost, předepisují se jim manka či schodky k úhradě. Nalezená manka a přebytky musí být zaúčtovány zvlášť, není možné je zaúčtovat kompenzovaně. Je však třeba odlišovat manka a přebytky od záměn. Jako záměnu může společnost vyhodnotit takovou situaci, kdy u položek obdobných vlastností, rozměrů a dalších charakteristik může k záměně dojít. V takovém případě je možné zjištěné rozdíly kompenzovat.
Při auditu účetních závěrek se s nedostatky setkáváme zejména u fyzické inventarizace dlouhodobého hmotného majetku. Tato inventarizace by se přitom neměla podceňovat, protože dlouhodobý majetek je často největší položkou v aktivech společnosti.
Při auditu se často setkáváme s tím, že společnost je vystavena riziku podání insolvenčního návrhu aniž by o tom věděla. Tomuto riziku může být vystavena i prosperující společnost. Úpadek společnosti u nás upravuje Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Společnost může být v úpadku ze dvou důvodů – platební neschopnosti nebo předlužení.
Společnost je v úpadku z důvodu platební neschopnosti, pokud jsou splněna následující kritéria:
Přitom se má za to, že společnost není schopna plnit své peněžité závazky, pokud:
Dále je společnost v úpadku i tedy pokud je předlužena. O předlužení se jedná, pokud má společnost více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku – jinými slovy pokud má společnost záporný vlastní kapitál.
Úpadek je poté podle zákona řešen konkursem, reorganizací, oddlužením nebo zvláštním způsobem dle zákona. O způsobu řešení úpadku rozhoduje příslušný insolvenční soud.
Mnoho společností nezná podmínky, při jejichž splnění je společnost v úpadku a může na ní být podán insolvenční návrh. Jak je vidět z předchozího přehledu, stačí k tomu, když má společnost více věřitelů a eviduje závazek více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Přitom podání insolvenčního návrhu může společnost velmi poškodit a to zejména z hlediska důvěry odběratelů a dodavatelů.
Obranou před úpadkem z důvodu předlužení, tedy při záporném vlastním kapitálu, může být např. vklad do vlastního kapitálu, kapitalizace některých závazků, zvýšení základního kapitálu apod. Obranou před úpadkem z důvodu platební neschopnosti je hlídání a pravidelné vyhodnocování splatnosti závazků.
Doufáme, že Vám tento článek poslouží jako podklad k zamyšlení, zda se ve Vaší společnosti nevyskytují některé uvedené nedostatky. V některém z příštích čísel Finančního managementu budeme v našem seriálu nejčastějších zjištění při auditu pokračovat.
Jan Vácha
Tým Milana Paška