Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku, která zpřesňuje podmínky pro používání environmentálních tvrzení a označení udržitelnosti výrobků a posiluje ochranu spotřebitele před jejich umělým zastaráváním. Jejím hlavním cílem je vymýtit greenwashing, tedy komunikaci, která vytváří nepravdivý nebo zavádějící dojem o dopadech výrobku na životní prostředí. Plánované právní úpravy vycházejí z evropské směrnice 2024/825 o posílení postavení spotřebitelů v rámci zelené transformace prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a prostřednictvím poskytování lepších informací, známé také jako směrnice EmpCo, která měla být členskými státy implementována už od března tohoto roku. Novela zatím neprošla celým legislativním procesem.
Co se změní pro výrobce? Méně zelených slibů, více konkrétních informací
Označit výrobek za „ekologický“ nebo „šetrný k přírodě“ už nebude tak jednoduché. Nová pravidla proti greenwashingu zpřísní způsob, jakým firmy komunikují dopady svých výrobků na životní prostředí, a posilují informování o jejich životnosti a opravitelnosti. Pravidla se netýkají jen výrobců, ale také prodejců a dalších podnikatelů, kteří komunikují se spotřebiteli. Níže shrnujeme hlavní připravované změny:
1. Samotné „eko“ na obalu nestačí
Obecná tvrzení jako „zelený“, „ekologický“ nebo „šetrný k přírodě“ bude možné používat pouze tehdy, pokud podnikatel prokáže uznaný vynikající environmentální profil relevantní pro dané tvrzení. Podkladem může být pouze Ekoznačka EU (EU Ecolabel) nebo jiný oficiálně uznaný vnitrostátní nebo regionální systém ekologického označení typu I podle EN ISO 14024 (např. Ekologicky šetrný výrobek). Vždy ale bude záležet na tom, jaké vlastnosti skutečně osvědčuje. Jinou možností bude příliš obecný slogan nahradit konkrétní, pravdivou a doložitelnou informací a toto upřesnění jasně a výrazně vymezit na stejném nosiči sdělení, například přímo na obalu. Pouhý odkaz na vysvětlení jinde nemusí stačit. Například místo neurčitého „ekologické balení“ bude třeba uvést „plastové tělo lahve obsahuje 80 % recyklovaného plastu, uzávěr a etiketa nejsou zahrnuty“, pokud půjde tyto hodnoty doložit.
2. Vlastní „zelený certifikát“ není důvěryhodný
Dobrovolné označení udržitelnosti bude muset být založeno na systému certifikace nebo zavedeno orgánem veřejné správy. Nebude stačit vytvořit vlastní zelený certifikát a jeho důvěryhodnost opřít pouze o vlastní hodnocení. Systém certifikace má mít veřejně dostupná pravidla a objektivní požadavky, být za transparentních, spravedlivých a nediskriminačních podmínek přístupný podnikatelům, kteří je splní, a zahrnovat nezávislé ověřování třetí stranou i postupy pro případ nesouladu, včetně pozastavení či odebrání označení. Pravidlo se vztahuje také na označení odkazující na sociální vlastnosti, nejen na životní prostředí. Vlastní logo, např. „Naše zelená volba“, kterým prodejce označí vybrané výrobky podle interních kritérií bez odpovídající certifikace, nebude dostačující. Rozhodující nebude, zda je značka soukromá, ale zda splňuje stanovené podmínky. Navíc ani certifikované logo nebude moci vytvářet širší dojem, než jaký certifikace skutečně pokrývá.
3. Ekologický obal neznamená ekologický výrobek
Pokud se výhoda týká pouze obalu nebo jedné součásti, musí to být z komunikace jasné. Podnikatel nebude smět vyvolávat dojem, že je šetrný celý výrobek nebo celá firma, pokud se tvrzení ve skutečnosti vztahuje jen k dílčí vlastnosti či činnosti. Rozhodující bude celkové vyznění sdělení. Například v případě kosmetiky v krabičce z recyklovaného papíru nebude možné pouze kvůli této krabičce prezentovat celý výrobek jako „vyrobený z recyklovaných materiálů“ nebo nebude možné tvrdit, že celá firma využívá výhradně obnovitelnou energii, pokud to platí jen pro jednu provozovnu. Rozsah tvrzení bude muset odpovídat rozsahu skutečně prokázané výhody.
4. Uhlíkovou neutralitu výrobku nepůjde postavit jen na kompenzacích
Zakázána budou tvrzení, že má výrobek neutrální, snížený nebo pozitivní dopad na emise skleníkových plynů, pokud jsou založena na kompenzacích emisí. Nákup uhlíkových kreditů (offsetů) tedy nebude opravňovat k označení výrobku za „klimaticky neutrální“. Tento zákaz nepůjde obejít tím, že se ke kompenzacím přidá určité skutečné snížení emisí, jestliže se výsledné tvrzení stále opírá o jejich započtení. Například leteckou přepravu nepůjde nabízet jako „CO₂ neutrální let“ jen proto, že dopravce financuje výsadbu stromů nebo nakoupí kredity na vyrovnání emisí. Nadále půjde pravdivě informovat o podpoře klimatických projektů, pokud sdělení nevyvolává dojem, že tím byly odstraněny dopady konkrétního výrobku či služby. Možná zůstanou také doložená tvrzení o skutečném snížení emisí v životním cyklu výrobku, s jasným vymezením srovnání, období a metodiky.
5. Splnění zákonných požadavků na udržitelnost nejde prezentovat jako zvláštní výhodu
Požadavek uložený právními předpisy všem výrobkům příslušné kategorie na trhu EU nebude možné vydávat za zvláštní přednost vlastní nabídky. Nejde jen o udržitelnost: pravidlo má obecně zabránit tomu, aby podnikatel prezentoval povinný standard jako své dobrovolné nadstandardní opatření. Pokud by právní předpis zakazoval použití určité látky ve všech výrobcích určité kategorie na trhu EU, prodejce by neměl tvrdit, že na rozdíl od ostatních chrání přírodu, protože jeho výrobek tuto látku neobsahuje. Takové sdělení by vytvářelo neopodstatněný dojem výhody oproti konkurenci, která musí dodržovat stejný zákaz. Bude záležet na způsobu prezentace, pouhá informace o složení či splnění požadavku není totéž jako jeho propagace coby výjimečné výhody.
6. Konkrétní a ověřitelné sliby o ekologické budoucnosti
Také sliby budoucího zlepšení, co se týče vlivu na životní prostředí, budou potřebovat více než marketingovou ambici. Nová úprava bude požadovat, aby tyto závazky byly jasné, objektivní, veřejně dostupné a ověřitelné a zachycené v podrobném a realistickém prováděcím plánu s měřitelnými a časově ohraničenými cíli. Jejich plnění pak bude pravidelně ověřovat nezávislý odborník, jehož zjištění budou dostupná spotřebitelům. Slogan např. ve znění „do roku 2030 snížíme emise na polovinu“ bez vymezení dotčených emisí, konkrétních opatření a harmonogramu podle nových pravidel stačit nebude. Podnikatel bude muset vysvětlit, zda jde o absolutní emise či emise na jednotku výroby, kterých činností se cíl týká, jak jej financuje a jak se sleduje pokrok.
7. Výrobci nesmí mlžit o životnosti, opravách a aktualizacích
Pravidla míří i proti nepravdivým tvrzením o životnosti či opravitelnosti výrobku. Nebude tak možné zamlčovat negativní dopady aktualizací, slibovat určitou životnost při běžném používání, prezentovat neopravitelný výrobek jako opravitelný nebo vybízet k výměně spotřebního materiálu dříve, než je z technických důvodů nutná. Takové praktiky budou považovány podle připravované novely občanského zákoníku za klamavé obchodní praktiky. Budou zakázána také obchodní sdělení o zboží s prvkem zavedeným za účelem omezení životnosti (tzv. kazítkem), bude-li podnikatel o tomto prvku a jeho účincích informován.
Rozšířit se mají také předsmluvní informace. Spotřebitel má získat údaj o skóre opravitelnosti, je-li pro dané zboží stanoveno unijními pravidly, jinak za stanovených podmínek informace zpřístupněné výrobcem o dostupnosti, odhadovaných nákladech a postupu objednávání náhradních dílů, návodech k opravám a údržbě či omezeních oprav. U zboží s digitálními prvky půjde také o výrobcem sdělenou minimální dobu poskytování potřebných bezplatných softwarových aktualizací.
Připravovaná novela má posílit požadavek, aby informace o udržitelnosti, životnosti a opravitelnosti výrobků byly konkrétní, pravdivé a doložitelné. Výrobci i prodejci by proto měli včas prověřit svá marketingová tvrzení, používaná označení a informace poskytované zákazníkům a identifikovat, zda se nedopouštějí greenwashingu. Konečný rozsah povinností však bude záviset na výsledku legislativního procesu.
