Česká debata o spalovnách odpadů se v posledních letech posunula z roviny čistě odpadářské do roviny energetické a systémové. Zařízení pro energetické využití odpadu, zkráceně ZEVO, už nejsou vnímána pouze jako koncovka pro směsný komunální odpad, ale také jako zdroj tepla pro soustavy zásobování tepelnou energií, náhrada části uhelných zdrojů a potenciální prvek vyšší lokální odolnosti energetiky. Nový Plán odpadového hospodářství ČR pro období 2025–2035, schválený vládou 23. července 2025, přitom vychází z hierarchie nakládání s odpady: předcházení vzniku odpadu, maximální recyklace a využití odpadů, a až následně energetické využití, či odstranění.
Moderní zařízení pro energetické využití odpadu už nelze vnímat pouze jako zdroj energie a tepla. Významnou součástí jejich přínosu je také materiálové využití zbytků po spalování. Ze škváry, která tvoří přibližně čtvrtinu hmotnosti vstupního odpadu, lze zpětně získat železné i neželezné kovy a vracet je do oběhu jako druhotné suroviny, zdůrazňuje Petr Branda, manažer Grant Thornton a odborník na odpadové hospodářství.
V České republice jsou dnes v provozu čtyři velká ZEVO pro komunální odpad: Praha-Malešice, SAKO Brno, Termizo Liberec a Chotíkov u Plzně. Dle dostupných informací bylo v roce 2024 energeticky využito rekordní množství tuhého komunálního odpadu, a to 830 tisíc tun. Zařízení vyrobila 261 GWh elektřiny a dodala 2,8 PJ tepla. Největším zdrojem se staly Malešice, jejichž kapacita využití odpadu byla podle tohoto zdroje navýšena z původních 330 tisíc tun na 480 tisíc tun ročně což je povolený strop, nicméně reálné vytížení může být nižší. Brno má kapacitu 248 tisíc tun, Liberec 96 tisíc tun a Chotíkov 120 tisíc tun ročně.
Výstavba nových kapacit se již přesouvá z fáze záměrů do realizace. Nejviditelnější je projekt EVO Komořany u Mostu, jehož výstavba začala v srpnu 2024 a který má energeticky využít až 150 tisíc tun komunálních odpadů ročně. V Mělníku získal ČEZ stavební povolení pro ZEVO s energetickým příkonem přibližně 110 MWt a kapacitou zhruba 320 tisíc tun odpadu ročně, zkušební provoz se očekává na přelomu let 2027 a 2028. Další projekty se připravují nebo diskutují v Plané nad Lužnicí, Písku, Vrátě u Českých Budějovic, Opatovicích a Brně, kde se uvažuje o třetím kotli, jenž by zvýšil kapacitu SAKO Brno až k 370 tisícům tun ročně.
Ekologická organizace Arnika upozorňuje, že investiční náklady českých ZEVO patří v mezinárodním srovnání k nejvyšším: podle její analýzy vychází jedna instalovaná tuna roční kapacity přibližně na 1 000 eur, zatímco ve vyspělých západních zemích se běžně uvádí rozpětí 600 až 1 000 eur. U zařízení s kapacitou 100 tisíc tun ročně by to znamenalo investici přibližně 2,5 miliardy Kč. Arnika zároveň uvádí, že spalování jedné tuny komunálního odpadu stojí zhruba 800 až 1 500 Kč a že řada projektů je závislá na dotacích z Modernizačního fondu.
Bude i v budoucnu dostatek odpadu?
Klíčové riziko však spočívá v kvalitě a množství vstupního odpadu. ČAOH upozorňuje, že pro splnění recyklačních cílů bude nutné třídit a upravovat zhruba 85 % komunálního odpadu. Intenzivnější třídění zároveň mění složení směsného komunálního odpadu: ubývají v něm recyklovatelné i spalitelné složky a v některých systémech s pokročilým sběrem se výhřevnost zbytkového odpadu může výrazně snižovat. To je zásadní problém pro velkokapacitní ZEVO, která potřebují stabilní tok odpadu v odpovídající výhřevnosti a množství.
Právě proto roste význam tuhých alternativních paliv, zkráceně TAP. Ta vznikají zejména z nerecyklovatelných výmětů z třídicích linek a mohou být využívána v cementárnách, vápenkách nebo teplárnách. Podle ČAOH může být využití TAP v teplárenství ekonomicky racionálnější než výstavba samostatného velkého ZEVO - investiční náklady jsou nižší, provoz flexibilnější a teplárny mohou TAP kombinovat s jinými palivy. Problémem je však regulatorní omezení, podle něhož mohou TAP odpovídající příslušné vyhlášce spalovat pouze zdroje nad 20 MW, což komplikuje využití u menších městských tepláren.
Vedle komunálního odpadu se často opomíjí druhá, z hlediska průmyslu možná ještě naléhavější oblast - spalování nebezpečných odpadů. ČAOH uvádí, že v ČR funguje 21 spaloven nebezpečných odpadů s celkovou kapacitou kolem 104 tisíc tun ročně, přičemž podle nového Plánu odpadového hospodářství chybí přibližně 45 tisíc tun kapacity pro spalitelné nebezpečné odpady. I z tohoto důvodu je možná v současnosti posuzován záměr na výstavbu spalovny nebezpečného odpadu u Litvínova s kapacitou 50 tisíc tun ročně.
Tento text vyšel na serveru oenergetice.cz.
