Po dvouleté pauze se opět konalo mistrovství Evropy Grant Thorntonů ve fotbale. Celkově již třetí ročník hostilo Španělsko, konkrétně královské město Madrid. Česko opět poskládalo pouze mužský tým, nicméně absenci dámského týmu kompenzovala alespoň početná výprava fanynek z taxu.

Václav Štefan poskládal na kancelářské poměry až neuvěřitelně nabušený tým, který se netajil těmi nejvyššími ambicemi. Několik plejerů z divize, další z krajského přeboru, doplnění o fajn kluky do kabiny, si přímo říkali o vítězný mix.

Do Madridu jsme se vydali v pátek 16. 10., tedy den před turnajem. Tento den jsme pojali jako jakýsi teambuilding, neboť ani přes všechny snahy a vytvořené whatsappové ankety jsme se od července nebyli schopni v důstojném počtu sejít na trénink. A tak jsme se při procházce Madridem a za kontinuálního proudu sangrií poznávali a současně budovali tým.

V den GT Eura jsme se při snídani naladili hymnou severoamerického mistrovství světa Dai Dai od kolumbijské zpěvačky žijící v USA – Shakiry. V 9:00 nás čekal na nedalekém náměstí svozový autobus, který nás odvezl na místo činu – sídlo španělské fotbalové asociace. Na místě nás uvítal furry maskot Eura Wolfy a dostali jsme dárkové balíčky.

Den před turnajem všechny týmy obdržely los a rozpis prvního zápasu, který jsme měli odehrát v 10:15 s Francií. Nebylo by to však Španělsko, kdyby se plány trochu nezměnily. Na místě jsme se tak za rytmu Dai Dai dozvěděli, že s Francií vůbec hrát nebudeme a první zápas nás čeká až lehce před 12. hodinou s obhájci trofeje a pořadateli ze Španělska. Tento čas nám dal prostor na pořádné promýšlení taktiky a hlavně na finální zodpovězení otázky: Kam postavit hlavní hvězdu týmu Daniela Valeše? Bude z něj Daniel Valveš v obraně? Federico Valverde v záloze? Kdepak, všechny pochyby rozčísnul Jakub Štefáček a vysokého blonďáka postavil na hrot: „Kluci, co blázníte, vždyť je to jasnej Dan Vaaland!“ A o sestavě tak bylo jasno.

Skupinou jsme propluli bez větších problémů. Nejprve jsme porazili Španěly 3:1, následně si dali dvouhodinovou pauzu a obídek (španělská organizace nebyla úplně na jedničku, ale oběd a prostory ano, tak jim to odpustíme). Při čekání na další zápasy nás za rytmu Dai Dai přivítaly naše fanynky z taxu. Následně jsme si ve třech zápasech po sobě postupně poradili s Brity 3:1. S Irskem jsme vyhráli 4:3 a v posledním zápase skupiny, kdy jsme již měli jisté první místo, jsme za zvuků Dai Dai vysoko porazili Belgii 8:0.

Všechno naznačovalo hladký průběh, jenže zdání klame a v podstatě všechny ofenzivní i defenzivní hvězdy si ze skupiny odnášely zranění. Dan Ircing natažený hamstring, Vaaland bolavý kotník, Honza Pluháček zlomený palec a Adama Houdu pálila čočka v levém oku.

Do semifinálového zápasu nám los přiřkl Rakousko, se kterým jsme odehráli bojovné utkání, chvílemi připomínající až MMA (reálně Clash - pozn. redaktora). Nervózní utkání skončilo v základní hrací době 0:0 a šlo se na penalty. Jak už to tak ve velkých příbězích bývá, situaci zachrání hrdina, od kterého by to málokdo čekal. V Harrym Potterovi domácí skřítek Dobby, v Pánovi prstenů zahradník Sam, v Transformers Megan Fox atd. V našem případě byl velkým zachráncem Daniel Fusek, který do penaltového rozstřelu, včetně předzápasových rozcvičení, nechytil jedinou střelu, najednou ale vytáhl epesní zákrok, kterým nás poslal do finále.

Ve finále nás čekalo Španělsko, které ale předvedlo diametrálně odlišný výkon než ve skupině. A ačkoliv jsme zvládli zásluhou Václava Morkuse vstřelit úvodní gól, Španělé následně srovnali, a dokonce se ujali vedení. Výsledek však dokázal srovnat Vaaland hlavou po precizní přihrávce od Jana Pluháčka. Zápas už další góly nepřinesl a za zvuků Dai Dai se tak šlo opět do penalt. Tam opět začaroval Daniel Fusek, své předvedli i všichni střelci a my tak mohli slavit zasloužený titul mistrů Evropy Grant Thorntonů!

Napotřetí se tak výpravě: Jakub Štefáček, Jakub Malý, Daniel Valeš, Daniel Fusek, Daniel Ircing, Jan Ludvík, Jan Pluháček, Václav Morkus, Ondřej Kadla, Marek Toráč, Adam Houda a na dálku podporující Václav Štefan podařilo získat zlato!

Ač jde hlavně o týmové úspěchy, radost nám udělala i individuální ocenění pro nejlepšího hráče turnaje (Vaaland) a nejlepšího brankáře (Daniel Fusek).

Třešničkou na dortu bylo setkání s trenérem španělské fotbalové reprezentace Luisem de la Fuentem, kterého jsme potkali cestou na focení. S grácií sobě vlastní nám k výsledku pogratuloval a nenápadně zjišťoval rodokmen Daniela Valeše, jestli náhodou nemá nějaké španělské předky.

Následovala players party, na které jsme pokračovali v rozdávání radosti. Hlavní oslavy probíhaly v restauraci Descarro, odkud se následně přejíždělo do klubu Lula. Tam se již česká výprava nepřesunula kompletní. Část jela spát a část se přesunula do poklidnějšího baru za rohem a následně na ubytování.

Doufáme, že turnaj splnil svůj účel a jeho účastníci se při vzájemném setkání v lobby u výtahů nebudou zarputile dívat do telefonů a místo vyhýbavého pozdravu „zdravim" se spolu začnou normálně bavit. A o tom všechny tyhle akce jsou, bez ohledu na výsledek (ačkoliv vyhrát je taky hezký). #tymjenejvic